Co se stalo před 333 roky

14.09.2016, článek vložil P. Milan Vavro

12. září 1683 byla neděle, ale krušná. Vídeň byla v roce 1683 podruhé obléhána od Turků. Zdálo se, že se jim podaří město vyhladovět a dobýt ...

... a nic pak už nebude bránit v jejich postupu dál na západ údolím Dunaje. Obléhání začalo v červenci. Přitom Turci stihli ještě několik ničivých výpadů na Moravu. Pustošili, co se dalo. Už se těšili, že po dobytí Vídně proniknou do dalších zemí a v celé Evropě nastolí své zákony a své náboženství. Město se hrdinně bránilo, zapojili se také čeští a moravští páni, například Kaplíř ze Sulevic. S nimi byli lidé od nás.

Turci však měli velikou převahu. I se spojenci jich bylo na 200 tisíc. Proto na výzvu papeže Inocence přišla vídeňské posádce, kterou tvořili také čeští vojáci se svými veliteli, na pomoc křesťanská knížata z Bavorska, Lotrinska a dalších německých státečků. Dohromady to bylo asi 40 tisíc vojáků. Hlavní posilu přiváděl polský král Jan III. Sobieský, s kterým přijíždělo také 40 tisíc vojáků, velkou většinou Slovanů. Šli bránit ohroženou křesťanskou Evropu.

11. září 1683 večer se polský král objevil na Kahlenbergu. Je to hora nad Vídní, vysoká 480 m, a dnes na ní stojí vysílač a rozhledna. Jede se na ni přes Grinzing, vesničku vinařů, kam chodí Vídeňáci popíjet. Na tomto kopci byl kdysi klášter přísných mnichů z řádu Kamaldulského. Bydleli tam jako poustevníci v naprosté samotě a tichu. Klášter byl vypálen od Tatarů, Švédů a dalších nájezdníků. Od Turků byl nakonec úplně zničen, zbyla jen kaple strážných andělů. V ní sloužil v neděli ráno 12. září 1683 papežský legát Marco D´Aviano mši svatou. Nedávno ho Svatý otec blahořečil. Blahoslavený Marek při ní vzýval jméno Panny Marie, aby křesťanům pomohla, a polský král ministroval. Toho dne pak spojení křesťanští vůdcové zvítězili nad přesilou Turků, kteří prchli a zastavili se až za Bratislavou. Král Jan III. Sobieský poslal papeži zprávu: „Přijeli jsme, viděli jsme a Bůh zvítězil." Byla to připomínka hrdé zprávy pohanského Římana Julia Cézara, který kdysi prohlásil: „Veni, vidi, vici - Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem."

Od té doby je 12. září svátek Jména Panny Marie na památku záchrany křesťanské Evropy.

Když velitel tureckého vojska nedobyl Vídeň, dostal od sultána zelenou šňůru. Měl se na ní oběsit. To také udělal v táboře někde na jižním Slovensku. Křesťanská vojska ukořistila turecké prapory. Největší z nich byl pak darován papeži a visel několik set let v bazilice svatého Petra v Římě. Když Jan Pavel II. navštívil patriarchu cařihradského, vzal tento prapor s sebou a vrátil jej turecké vládě. Chtěl tak ukázat, že mu jde o smíření, chtěl tak i příznivěji naklonit tureckou vládu, aby byla shovívavější k pravoslavným křesťanům na svém území, jejichž hlavou je patriarcha. Svatý otec při výročí bitvy nikdy neříkal Turci, ale vždy osmanská vláda, osmanské vojsko, podle názvu tehdejší vládnoucí dynastie. Chtěl tak vyjádřit, že dnešní turecké republice ani současnému tureckému národu nic nevyčítá. Papež totiž neuznává zásadu kolektivní viny, dnešní lidé nejsou vinni tím, co dělali jejich předkové, tak jako národ nemůže za to, co dělá jeho vůdce, pokud se však brání proti zlu. Když Turci prch-li od Vídně, nechali v ležení žoky kávy. Od té doby se v našich zemích pije černá káva. Říká se, že také od té doby vídenští pekaři z radosti, že si na Turcích jejich vojáci jakoby pochutnali, začali péci housky ve tvaru půlměsíce, z nichž pak vznikly naše rohlíky i francouzský "croissant" - česky půlměsíc.

Dnes jsou na Kahlenbergu polští kněží z řádu Zmrtvýchvstání. Působí asi ve dvaceti zemích, proto jsou vlajky těchto zemí u oltáře. Pečují o tuto svatyni, která je tak drahá všem Polákům a patří mezi jejich tři památná místa. První je katedrála v Krakově, druhým je Panna Maria na Jasné Hoře u Čenstochové, třetím je právě tento kostel svatého Josefa. Je důležitý i pro Slovany a ostatní Evropany. Proto se tam papež zastavil 12. 9. 1983 a posvětil tam kapličku Panny Marie z Jasné Hory u Čenstochové. V kostele jsou obrazy z bitvy, je tam obraz zvaný Jména Panny Marie, který daroval papež, je tam i socha krále Jana III. Sobieského.

Jan Peňáz

Převzato z webu http://www.poutnik-jan.cz/


 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !