Duchu Boží, dej nám sílu růst!

14.09.2012, článek vložil P. Milan Vavro

Šest dní. Skoro šest tisíc účastníků. Ždár nad Sázavou. Fotografie.

Fotografie ze setkání.

DEN 1. úterý

Odjezd do Žďáru se neobešel bez tradičního porovnávání velikosti zavazadel a počtu paštik či řízků. Na místo jsme dorazili zhruba po dvouhodinové cestě a hned na nás dýchla "atmoška" setkání. Všude lehce nervní pořadatelé s oranžovými vestami a lidé táhnoucí svůj skromný majeteček na ubytovnu. Po rozbalení našich saků a paků v nedaleké škole byl volnější program, většina využila nabídky mše svaté.

V sedm jsme se ale museli přesunout. K naší obrovské radosti jsme zjistili, že ke hlavnímu pódiu to máme zase nejdál, stejně jako na předešlém setkání v Táboře.

Na hlavním pódiu nás přivítali hymnou setkání a rozjel se program. Uvítání od moderátorů, scénka rodiny Žďárských, kteří nás provázeli celý týden svou pohostinností, ale hlavně Informace (měj je říkat Karel, ale ten den ho nemohli najít) a Žďářiny – zprávy, ve kterých byl vždy shrnut celý den. Uváděli skvělí moderátoři Vasil Vazbič a Postelnikos. Nešpory a potom hajdy (my přes celé město) do spacáku.

DEN 2. středa

Hlavní část dopoledního programu byla katecheze Mons. Karla Herbsta a chránění se před smažícím sluncem. Poté následovala mše s Mons. Jiřím Paďourem. Obědy byly podávány ve školních jídelnách. Kdo dřív přijde, ten u oběda sedí... Ale vždycky se nějaké to místečko našlo. Odpolední program byl velice bohatý. Byla možnost výtvarných dílen, byl otevřen pojízdný bar Barbar, sportovní aktivity.

Další část dne tvořily přednášky. Mohli jsme si podle libosti vybrat z 33 přednášek z různých témat a oblastí křesťanského života. Přednášel např. i režisér a herec Jiří Strach.

Večer jsme se sešli opět u hlavního pódia, kde následovalo pásmo různých svědectví, Informace opět bez Karla (prý šel na pohřeb babičky), Žďářiny a velmi oslovující modlitba růžence. Růženec byl doprovázen zpěvem a jednoduchou stínohrou zobrazující radostný růženec. Bylo to nádherné a myslím, že nám modlitba celého růžence nikdy neutekla tak rychle.

DEN 3.- čtvrtek

Dopoledne tvořilo setkání mladých po diecézích, zahrnující katechezi a ranní modlitbu. Následovala mše svatá již opět dohromady se všemi účastníky. Dnešní den byl "zasvěcen" kultuře. Po celém městě probíhaly koncerty, divadelní představení, možnost navštívit zámek. Skvělý byl například koncert rockové skupiny Michael nebo následný koncert Prague Cello Quartet. Čtyři violoncellisté ukázali, že vážná hudba se dá dělat i zábavnou formou. Jejich repertoár zahrnuje i jazz nebo filmové melodie. Přišlo víc lidí, než organizátoři očekávali, takže jsme seděli na trávě na dvoře zámku a oni tam hráli jenom tak u zdi. Sami hudebníci říkali, že takový koncert ještě nezažili, ale publikum bylo i přesto nadšeno a bylo ochotno si nechat ujít bagetovou večeři (někdo chtěl stravenkami i uplácet pořadatele za přídavek hudebníků). Informace opět bez Karla, prý je u zpovědi, protože lhal, že byl na pohřbu babičky. Večer bylo připraveno svědectví o bl. Chiaře Luce Badano. Byla to italská dívka, která umřela na rakovinu. Bylo jí sedmnáct když umírala, ale i v těchto chvílích žila pevně s Bohem. Ale program obsahoval i překvapení. Svědectví přijeli podat samotní rodiče Chiary až z Itálie. Postarší paní a pán vyprávěli o své dceři, která si svou povahou zasloužila přezdívku Luce - světlo. Vyprávěli, jak se dozvěděli o dceřině nemoci, jak umírala, ale ona dokázala povzbuzovat všechny kolem a nikdy nepřestala důvěřovat Pánu. Byl to zvláštní okamžik, když matka vyprávěla o smrti své blahoslavené dcery, zvláště když pak na podium přišli mladí, co si vybrali Chiaru za biřmovací patronku a mohli se pozdravit s jejími rodiči. Nastal asi pětiminutový aplaus ve stoje.

DEN 4. pátek

Ranní modlitba byla dělena tematicky. Mohli jsme si vybrat z nabídky různých modlitebních skupin, nebo "stylů" modlitby, podle toho, co každému vyhovuje. Pak byl opět blok přednášek, opět široký výběr pro každého.

Odpoledne opět nabídka dílen a různých volnočasových aktivit. Další blok přednášek byl zaměřen na modlitbu. Dnešní den zase uzavřely informace, bez Karla. Doslechl se, že si někteří myslí, že neexistuje a proto nepřišel.

Mše svatá o smíření s kardinálem Dominikem Dukou. Nezklamal. Ten zachmuřeně se tvářící pán si mladé získal svým kázáním proloženým pár vtípky a jadrným projevem.

DEN 5. sobota

Tento den byl věnován především Pouti rodin, takže program byl o dost volnější než ostatní dny. Jako obvykle se začalo ráno modlitbou, katechezemi a mší, tentokrát slouženou naším biskupem Cikrlem (původně ho omlouvali, že nepřijede a někdo z naší skupiny prohodil, že asi ještě zpovídá Karla).

Odpoledne byla možnost si vybrat z mnoha tras křížových cest i v okolí Žďáru, nebo například navštívit Zelenou horu. Večer následovala vigilie. Opět skvělé okamžiky. Všichni dostali svíčku, takže u hlavního podia žhnulo několik tisíc plamínků. Biřmovaní si obnovili tuto svátost a potom se modlili za nebiřmované, kteří seděli například vedle nich. Modlit se za konkrétního, ale neznámého člověka, který si náhodou sedl vedle vás, byla zajímavá zkušenost.

DEN 6. neděle

To to ale rychle uteklo! Slavnostní nedělní mše svatá je tu. Ráno jsme hodili batožiny do úschovy na školní chodbě a naposledy se plahočili na hlavní podium přes celý Žďár.

Při mši bylo biřmováno 7 šťastlivců - každý zástupce za svou diecézi. A jeli jsme domů. Spousta zážitků, setkání, zkušeností. Skvělých šest dnů pod záštitou Ducha Svatého. Amen.

Za Žďárem poznamenanou mládež Magdalena


 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !