Na návštěvě u P. Jindřicha Petruchy

24.03.2010, článek vložil P. Milan Vavro

Fara v Nosislavi je plná krásné Boží přírody - tak zní článek z Katolického týdeníku o bývalém slavkovském kaplanovi P. Petruchovi, které ho jsme 25. února navštívili. Otec Jindřich s námi bude slavit hodovou mši svatou v květnu.

Fotografie z naší návštěvy.

Dlouho opuštěná fara v Nosislavi dostalapřed dvěma roky nového obyvatele. Na odpočineksem přišel P. Jindřich Petrucha, abypodle svých sil vypomáhal židlochovickémupanu faráři, do jehož správy Nosislav patří.

Místní věřící v naději, že po dlouhé době mohou dostat vlastního kněze, obětavě přebudovali zchátralou faru k důstojnému životu starého člověka. To ještě nevěděli, že budují také místo radosti a poznání stovek dětí i dospělých přátel přírody.

P.Jindřich

Když vejde do farních vrat neinformovaný návštěvník, čeká jej úlek v podobě hrozivého pohledu divokého prasete. Brzy však zjistí, že od vycpaného zvířete nebezpečí nehrozí. Pak už jen s obdivem sleduje vznášející se labuť a desítky možná stovky dalších zvířat – jedinečný koníček otce Petruchy.

Zhotovil jich za svůj osmdesátiletý život mnohem víc, ale většinu už stačil rozdat. „Například moji ministranti vždy dostávali něco na památku. Někomu se líbila veverka, jinému hrdlička nebo poštolka," uvádí kněz, který si tuto část sbírky ponechal pro radost místních dětí. Přicházejí sem ale i ze širokého okolí. Žáci s učiteli, ministranti s knězem, někdy přijedou autobusem celé výpravy.

DĚTI POZNÁVAJÍ PŘÍRODU

„Rád všechny uvítám a představím kus Boží přírody. Jeleny, daňky, srnu s koloušky, ty mají všechny děti nejraději. Raději jim neříkám, že je právě narozené usmrtil kombajn. Když mi koloušky přinesli, nemohl jsem zadržet slzy," představuje kněz unikátní sbírku. Zvířata jsou jako živá, mnohá si spolu hrají, jako by byla stále někde na lesním palouku… Děti poznají i jezevce, tchoře, lišku či hranostaje, bezpočet ptáků. „Můj tatínek byl myslivec a předal nám velkou lásku k přírodě i k Bohu. Ne náhodou se i moji dva starší bratři stali kněžími a dvě sestry řeholnicemi," vypráví P. Petrucha, který si po celý život nepřestal vážit ani myslivosti. „V lese jsem prožil krásné chvíle, někdy jsem tam i spal, abych mohl sledovat ranní probouzení zvěře. Pravda, některou škodnou jsem také sám střelil, ale většinou jsem chodil do přírody obdivovat krásu, kterou pro nás Bůh stvořil. A k přiblížení Boží lásky a jeho díla využívám i tuto sbírku," dodává P. Jindřich Petrucha, který se k umění dokonalé preparace zvířat dopracoval jako samouk vlastními silami a prostředky.

Občanské sdružení Cesta 121 nedávno otci Petruchovi zajistilo videokameru u vstupních dveří fary. Hlavně ve večerních hodinách totiž rostl počet nezvaných návštěvníků s různými požadavky či úmysly a kněz, který špatně slyší, se začal obávat o svoje bezpečí.

VÁCLAV ŠTAUD

Fotografie z návštěvy v Nosislavi.

 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !