O společenství

21.12.2010, článek vložil P. Milan Vavro

Když mě paní Lstibůrková vybídla, abych napsala článek Co mi dává společenství, musela jsem se zamyslet, kdy jsem se do společenství zapojila. Určitě to bylo ještě za totality, protože jsme se scházeli tajně v bytech.

Bylo to společenství manželských párů. Společná modlitba nás posilovala v době, která nebyla lehká. Někteří z nás přišli o práci, protože chodili do kostela, měli jsme problémy, protože naše děti chodily do náboženství. Vzájemně jsme se povzbuzovali ve svých těžkostech, předávali jsme si tajně namnoženou duchovní literaturu, která tehdy nemohla vycházet. Vzpomínám si, že jsme prožili krásnou duchovní obnovu s knězem na chatě uprostřed lesa.

Pak přišel rok 1989 a s ním mnoho dalších aktivit a možností. V roce 1992 mi zemřel manžel, děti se osamostatnily a zůstala jsem sama. S radostí jsem se zapojila do společenství žen, ve kterém se k modlitbě scházíme dodnes. Impuls k tomuto setkávání nám dal již zemřelý kněz P.Jan Pavlů. Už se nemusíme setkávat tajně, nejraději se modlíme před svatostánkem. Některé ženy ze společenství odešly na věčnost, přidaly se další. I dnes je pro mne a jistě i pro ostatní sestry společná modlitba povzbuzením.

Každá neseme nějaký kříž a je dobré, když se o své těžkosti můžeme podělit. Modlíme se za sebe navzájem, za naše rodiny a za všechny, kteří to potřebují. A nemusí to být jen společenství modlitební. Ráda chodím do Klubu aktivních seniorů, kde se nemodlíme, ale jsme naladěny na stejnou notu. Vyprávíme si různé zážitky a příhody, které nás potkaly, zasmějeme se, zazpíváme. Procvičujeme paměť, dovídáme se nové věci.
Jsem vděčná Bohu za milost žít především ve společenství s Ním, ale i za radost, kterou mi poskytuje společenství přátel. V knize Sirachovcově je psáno: Měj hodně těch, kdo s tebou žijí v míru. Tak se o to snažím.

Zdena Schneiderová

 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !