Promluva o 2. neděli velikonoční

19.04.2020, článek vložil P. Milan Vavro

Promluva o. Milana ze mše sv. z neděle Božího milosrdenství 19. dubna 2020.

Tato neděle se nazývá nedělí Božího milosrdenství. Již ve slově milosrdenství je obsažena podstata Božího jednání vůči nám – je to milé srdce.

Co to milosrdenství vlastně znamená?

Boží slovo nám ukazuje, jak se Bůh projevil v dějinách spásy k nám lidem skrze svého Syna: je to celé dílo našeho vykoupení, které je v žalmu nazváno jako podivuhodné. Máme se nyní o Velikonocích podivit nad tím, co všechno pro nás učinil Pán, a abychom stále objevovali jeho samotného i jeho dary: je to vykoupení k věčnému životu, který spočívá ve spojení s Kristem a s bratřími a sestrami.

Apoštol Petr to vyjadřuje ve druhém čtení formou díků a velebení „Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil" To znovuzrození jsme dostali při křtu.

Co je však pro nás nyní aktuální, je následující zmínka o zkouškách: „když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra". I tyto zkoušky by nás neměly zmást – máme v nich obstát jak vůči víře v Krista, tak vůči lidem, kterým se v této době máme více věnovat.

Toto dvojí téma se objevuje i v evangeliu, kdy vzkříšený Kristus přichází mezi apoštoly, setkává se s nimi, dává jim dar Ducha Svatého a vyzývá Tomáše, aby se dotkl jeho ran. To první nám ukazuje, že setkání s Kristem má být osobní, on přichází mezi své do společenství a tam má čas na každého osobně – Tomáše.I ze života prvních křesťanů se dozvídáme (bylo to v prvním čtení), co bylo podstatné a co bychom neměli ztratit z života církve: zůstávat v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. My jsme nyní ve zkoušce, kde si ověřujeme, na čem stojí naše osobní víra.

To druhé téma – Tomáš má vložit svou ruku do Ježíšových ran a dotknout se jich. Jsou to rány zkoušky utrpení, ale přinesly nám spásu. Čeho jsme se dotkli bolestného my?

- dotkli jsme se rány různých potíží a nových úkolů v rodinách i v okolí - pocítili jsme, že se potřebujeme navzájem doma – setkání, vzájemná pomoc, našli jsme posilu ve společné modlitbě

- dotkli jsme se rány odloučení ve společenství církve – farnosti, že nám chybí vzájemné společné setkání (např. identifikujete se skrze nás kněze ve vysílání bohoslužby…)

- dotkli jsme se ran v odloučení od svátostí a mše svaté -nyní je prožíváme pouze skrze duchovní spojení

Papež František k tomu řekl: Za nynější pandemie komunikujeme prostřednictvím sdělovacích prostředků, ale nejsme spolu. Je to obtížná situace, kvůli níž se věřící nemohou účastnit bohoslužeb a ke svatému přijímání přistupují pouze duchovně. Je třeba, abychom se vrátili do společenství, Kéž nás Pán naučí tomuto niternému přátelství s Ním, avšak v církvi, se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím.

Postní doba a Velikonoce byly pro nás takový test - stojí má víra jen na vnějším chození do kostela a plnění si náboženských povinností, nebo na mém osobním vztahu k Bohu a snaze žít život podle Ježíšova příkladu - být milosrdným šiřitelem pokoje, radosti a lásky?

Slovo naděje, které říká Ježíš Tomášovi, je i pro nás: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."

Na závěr: Co nám Boží slovo neděle milosrdenství sděluje pro náš život?

Zkoušky by nás neměly zmást, ale mají nás upevnit a máme v nich obstát jak vůči víře v Krista, tak vůči službě lidem, kterým se v této době máme více věnovat.

Církev není možné žít na dálku, potřebujeme být shromážděni s Kristem, v církvi se svátostmi a spolu se svatým lidem Božím.

Postní doba a Velikonoce byly pro nás takový test - stojí má víra jen na vnějším plnění náboženských povinností, nebo na mém osobním niterném vztahu k Bohu a snaze žít život podle Ježíšova příkladu?