Promluva z Květné neděle

06.04.2020, článek vložil P. Milan Vavro

Promluva o. Milana ze mše sv. z Květné neděle.

Slyšeli jsme to už mnohokrát: Tato postní doba je taková, jakou jsme si vůbec nepředstavovali.

Ale můžeme se zeptat ještě jinak: Je opravdu jiná, než ty předešlé, v pohledu na to, o co v postní době má jít?

Není jiná, myslím v tom stále opakovaném: „Obrať se a věř evangeliu." To jsme slyšeli už na začátku postní doby, při udělování popelce.

A v něčem je jiná - vnější podmínky postní doby se změnily ve velké části světa: stalo se totiž to, o čem se vzhledem k postní době vždycky mluvilo: prožít ji více v tichu a ústraní, mít čas na modlitbu, odejít z hluku světa a množství práce a úkolů...  Svým způsobem se to stalo – všechno utichlo, vnější pohyb se zastavil, ale mnoho úkolů nám zase přibylo, v rodinách se přidalo mnoho jiných komplikací atd.

Asi nemůžeme čekat na to, až se nám změní podmínky ke správnému prožití postní doby. Jistě, určité zřeknutí se toho, co jsme mohli a měli, zde je. Ale co je před námi jako možnost, a tu jsme měli i postních dobách „normálních", je uchopit ten určitý okamžik, tu určitou situaci, to určité setkání a v něm najít cestu k obrácení – ke změně života.Ať je to naše vzájemné soužití „natěsno" doma, omezenost práce, starost o naše děti nebo starší členy rodiny, nebo využití nabídky společné modlitby.

Bylo by škoda, abychom vyhlíželi chvíli, kdy to všechno skončí, abychom zase mohli žít jako předtím, ale nijak by nás tato doba neposunula v tom lepším dál. Mohli bychom ji protrpět ve smyslu, aby to skončilo, a zatím by se nás nic nedotklo, abychom se změnili. Všeho toho, co prožíváme, můžeme právě využít, abychom se zamysleli nad našimi vztahy, nad naším žebříčkem hodnot, čemu jsme přikládali cenu a nyní vidíme, že je to jinak, nad naším vztahem k našemu Pánu, ke svátostem, k církvi…

Tedy:

V dnešních pašijích jsme slyšeli o Ježíšově přijatém utrpení. Prošel touto zkouškou a oslavil svého Otce. To je výzva i pro nás. Projít touto zkouškou a upevnit svoji víru (jeden kněz mi napsal: „Přeji ti pevné zdraví a ještě pevnější víru!")

Slyšeli jsme v pašijích, jak se lidé staví ke Kristu. Za co jej považují. Jak se zachovali učedníci. Tato doba nám ukazuje, jak je to s naší vírou v Pána Ježíše. Kdo je on pro mne?

Slyšeli jsme v druhém čtení, že Ježíš na sebe vzal přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Ježíš se obětoval za druhé – to je povzbuzující slovo pro ty chvíle doma, kdy je toho na nás moc a přesto tady chceme být pro děti, manžela, manželku, babičku.

Slyšeli jsme, že Ježíš se při poslední večeři modlil za všechny. Využíváme nyní modlitbu jen za nás, aby se nám nic nestalo, nenakazili se, anebo se modlíme také za ty, kteří trpí ve světě víc, umírají a my jim chceme na dálku pomoci?

Slyšeli jsme u proroka Izaiáše, jaká je povinnost učedníka: každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal. Je tato doba pro mne rozhodnutím pro osobní četbu Písma svatého a k poznávání, kdo je pro mne Ježíš?

Ježíšovi bylo na cestě utrpení všechno vzato. Chybí mi nyní přijímání svátostí smíření a Eucharistie, když nemohu jít do kostela? Nebo objevuji, že mi předtím svátosti nechyběly a Krista jsem v nich tolik neviděl?

Když byla ustanovená nová pastorační rada, byl dán návrh, aby se každý rok farnost zaměřila na nějaké duchovní téma. Bylo dáno téma na tento rok, a příliš jsme si s tím nevěděli rady, jak je uvést do života. Když jsme farností Vzkříšení Páně, ať je tedy téma: Představit živého Ježíše – ale jak konkrétně? Jak obléct Ježíše, způsob života? Máme kostel Vzkříšení Páně, on žije mezi námi.

To ať je pro nás motiv k prožití Velikonoc na začátku Svatého týdne:

Pán Ježíš je živý, přítomný mezi námi. Můžeme využít tohoto času a můžeme k němu získat nový vztah. A ve všech starostech o budoucnost nezapomeňme, že Ježíš bude vždycky na naší straně.