S.R.O. v Tyrolsku

17.09.2012, článek vložil P. Milan Vavro

Již jako třetí výprava z naší farnosti o letošních prázdninách se naše spolčo vydalo těsně po posledním srpnovém nedělním poledni do rakouských Tyrol.

Fotografie z expedice.

Naše očekávání z krás Rakouska se trochu pozdržela, protože skládání 16ti kol do dvou devítimístných aut, kam se musel vejít ještě stejný počet lidí, bylo nemalým oříškem pro budoucí techniky, ale vše se záhy dobře vyřešilo.

Po modlitbě za zdárnou cestu jsme vyrazili k jihu, a jako tomu bývá na mnoha našich výpravách, tak hned u cedule Slavkov u Brna „konec" jsme začali dlábit první z mnoha řízků.

Cesta rychle ubíhala a dlouhé chvíle v autě nám projasňovaly zastávky na protažení, kdy si i řidiči mohli oddechnout. Lodivody našich autostrojů byli skvělí manželé Buchtovi z Jiříkovic a samozřejmě i o. Milan Vavro, který se s námi vydal na svou již několikanásobnou návštěvu stejných, ale pořád okouzlujících míst.

Schwendt

Do malebné vesničky Schwendt v pohoří Kaiserwinkl mezi Salzburkem a Innsbrukem, která byla naším cílem a následným základním táborem na celý týden, jsme dorazili již za tmy. Ubytovali jsme se v místní školní tělocvičně, která byla chytře umístěna pod úroveň země a jen okna u stropu nám nabízela pohled do ztemnělé krajiny. Někteří jsme se ani nestihli plně vybalit a únavou jsme záhy po večeři usnuli.

Jaký byl náš údiv, když jsme ráno vyšli před školu a uviděli nádherné horské masivy, které jsme předchozí noci vidět nemohli. Mnozí začali srovnávat (slavkovská scenérie vs. tyrolští obři) právě tyto hory s naším Urbánkem, který však ztrácel na své konkurenty téměř 1000m převýšení.

Kaiser

První den jsme se vydali do pohoří Kaisergebirge (Císařské Alpy) s nejvyšší horou 2344m v horách Wilder Kaiser (Divoký Císař), kam jsme přijeli autem a následně stoupali podél horských bystřin a zbytků zmrzlého sněhu až k chatě s hospůdkou v sedle Stripsenjoch (1580m), kde jsme poobědvali a odtamtud jsme také sledovali na stráních se pasoucí kamzíky a úžasnou scenérii mnohá údolí, srázů a cestiček vedoucích na samé horské vrcholky, kde téměř na každém byl postavený kříž viditelný z mnoha kilometrů.

mše sv.

Myslím, že jako spolčo, tak i tři děvčata z Heršpic a manželé Buchtovi, jsme následně prožili nejkrásnější mši během naší existence, protože jsme se uvelebili těsně nad horskou chatou v 1600 metrech a mohli se modlit blíže k nebi než se nám společně kdy podařilo.

Zbytek dne jsme šli po hřebeni hor až do nejvyššího bodu toho dne v 1813m a následně jsme provičili klouby při sestupování až do údolí k autům, která nás unavené dopravila zpět do postelí.

Druhý den jsme vyrazili na kolech. Ze Schwendtu dolů s kopce a pak zase do kopce, který objevil zvláštnosti na některých kolech, jako např. pískavé zvuky při šlapání či špatně promazané řetězy.

Walchsee

Prvně jsme obdivovali krásu kostela v nedalekém Kössenu a především jeho dvoupatrový kůr (což bylo v tamních kostelích k vidění téměř všude). Následně jsme přejeli do blízkého poutního místa na německých hranicích, kde jsme prožili naši mši svatou a mohli obdivovat rakousko-německé kroje v přilehlém hostinci. Zbytek dne jsme prožili u jezera Walchsee, kde jsme za krásného slunečného počasí dováděli mezi mnoha turisty ve vodě na nafukovací čtyřmetrové hoře, odkud jsme skákali do vody a na vodní trampolíně, na které jsme vymýšleli překotné karambóly se šťastných koncem a následných rozplácnutím se o vodní hladinu.

Cesta zpět byla pohodová, ale dva z nás si chtěli vyzkoušet svoji výdrž a orientaci, a vydali se proto po kratší, ale o to krkolomnější horské cestě.

ledovec

Třetí den čekala nejen nás, ale i naše autovozy nejnáročnější výprava, protože jsme odsouhlasili, že vyrazíme k nejvyšší hoře Rakouska, Grossglockneru (3798m) a k pod ním ležícímu ledovci Pasterzengletscher, který rok od roku čím dál více taje a do 70 let má naprosto zmizet.

Cesta tam nám trvala bezmála 4 hodiny, ale pohled na téměř 30 třítisícových hor nás naplnil úžasem. Mohli jsme si sáhnout i na samotný ledovec, ke kterému jsme sestoupali z místní vyhlídky asi o 500m. Z rozhledny na vyhlídce jsme mohli sledovat dalekohledy i horolezce a dobyvatele hor, kteří jako malincí mravenečci v dáli sestupovali z Grossglockneru anebo se snažili dosáhnou jeho vrcholu, na kterém se tyčí majestátně obrovský kovový kříž. Toho dne jsme dosáhli nejvyššího bodu na naší cestě po Rakousku. Bylo to celých 2571 m.n.m.

kaple

Ve čtvrtek už se obloha z části zatáhla, ale i přesto jsme vyjeli na kolech vstříc novým krásám místních hor a měst. Navštívili jsme několik rodinných kapliček, kde byly na památku zemřelých jejich fotografie. Hlavním cílem bylo však malebné město St. Johann in Tirol, které nás okouzlilo svým historickým centrem s domy malovanými mnohdy i náboženskou tématikou.

krávy

Při večerním návratu do Schwendtu jsme byli někteří svědky toho, jak bača hnal svoje krávy, které se napojily u tamní kašny, přes náves, a nikomu to nepřišlo zvláštní. Po večeři, kdy jsme se seznámili s několika tamními dětmi, jsme se vydali v početném zastoupení na nedaleký statek, kde žije paní, od které jsme měli každý den čerstvé kravské mléko. Připili jsme si s ní na její zdraví a obdivovali jsme i tři malá telátka v jednom z chlévů za domem.

varhany ve věži

V předposlední den jsme vyjeli auty již v silném dešti do nedalekého Kufsteinu, kde jsme si chtěli poslechnou tamní varhany, které z hradební věže znějí dvakrát denně do dalekého okolí. Prohlédli jsme si též i centrum města se starobylou uličkou a prošli se i kolem řeky Inn, jejiž hladina se nebezpečně zvedala a vlny rozbíjející se i pilíř mostu dávaly najevo, že vydatný dvoudenní déšť za sebou zanechal viditelnou stopu.

Bohužel pršelo tak moc, že návštěva jeskyní, která byla v plánu, se musela zrušit a místo toho jsme si v restauraci pochutnali na pravém jablečném štrůdlu se smetanou.

sýrárna

Ovšem sýrárna, ve které jsme si prohlédli způsob výroby sýrů a i samotné zrající pochoutky, se pro nás i s následnou ochutnávkou stala dostatečnou náhradou.

Ještě večer jsme zavítali na každopáteční koncert ve Schwendtu, kde se sejde často celá vesnice a naslouchá místní kapele, na jejíž počest ovšem zrovna vystoupila dechová tyrolská vojenská hudba, díky níž jsme mohli přes hodinu naslouchat libým tónům jednoho z nejlepších rakouských orchestrů.

Rozloučili jsme s naší „domovskou" vesničkou a vydali se v sobotním ránu pomalu zpět k domovu. V bavorském Garchingu jsme navštívili hrob kněze, emigranta, P. Josefa Kotulana, který se za totalitního režimu uchytil právě ve Schwendtu a tamním knězem byl až do roku 2004, a také jsme pozdravili jeho bývalou bavorskou hospodyni Katy. Ta nás s úsměvem na tváři přivítala a my ji pozdravili typicky po rakousku: „Grüß Gott."

Altoting

Naše cesta přes největší německé poutní město Altötting vedla až k rodnému domu papeže Benedikta XVI. ve vesnici Marktl am Inn, kde jsme zakončili naši cestu po Tyrolsku a Bavorsku.

rodný dům papeže

Šťastný návrat domů proběhl 1. září asi půl hodiny před půlnocí.

Za šťastnou cestu a krásné zážitky chceme poděkovat o. Milanovi, který pro nás toto putování perfektně zorganizoval. Také děkujeme za brilantní řízení auta našemu druhému řidiči panu Buchtovi a jeho manželce-nejlepší navigátorce.

S.R.O.


 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !