Slovo k naší Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

30.01.2019, článek vložil P. Milan Vavro

Přinášíme celé znění textu kardinála Dominka Duky, předsedy ČBK, a biskupa Malého, ke středečnímu schválení komunistického návrhu zákona o zdanění tzv. církevních restitucí ve třetím čtení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Převzato z www.církev.cz.

Převzato z www.církev.cz.

Včerejší den jsme mohli sledovat zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod vedením jejího pana místopředsedy, předsedy KSČM. Byli jsme svědky rozhodnutí a schválení zákona, který narušuje ústavnost a právní jistotu v naší zemi.

Chtěl bych poděkovat především těm poslancům, kteří hlasovali proti tomuto zákonu a měli věcné připomínky. Dále bych rád poděkoval těm, kteří se zdrželi, nebo opustili sál věrni svému svědomí. Těm, kteří vyjádřili své ano, bych chtěl položit otázku, zda se ptali svého svědomí podle přísahy, kterou se zavázali nám občanům, anebo zda se domnívají, že svědomí již není dnes zapotřebí. Poslancům KSČM bych chtěl ocitovat slova, která zazněla na jejich sjezdu: „Soudružky a soudruzi, to čemu říkáte „Vítězný únor", byl ve skutečnosti prohraný únor a víte proč? Protože vytvořil monopol moci... Nejdříve justiční vraždy politických oponentů, Heliodora Píky, Milady Horákové a dalších... Jinými slovy to nebyly deformace. Přestaňme si lhát do kapsy. To nebyly chyby, to byly zločiny a jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu."

Útoky na církve, náboženské společnosti a Federaci židovských obcí, kdy jsme stavěni do role zlodějů a podvodníků, si můžete přičíst na konto svého svědomí. Budete-li zpytovat své svědomí, pak vám doporučuji: „Nezapomeňte, že pokání očišťuje, že pokání je předstupněm odpuštění a také předstupněm k morálnímu životu." Pohlédněte do očí obětem holokaustu, pohlédněte do očí těm stovkám občanů, kteří byli zavražděni za vaší vlády, pohlédněte do očí téměř 250 000 politických vězňů. Církev netvoří nenažraný preláti, ale jsou to občané této země, kteří v době nacismu i komunismu pracovali, snášeli perzekuci, které jste připravili o jejich domovy, o jejich statky, o jejich majetek. To všechno jsou členové našich církví, nejenom té katolické. Je skutečně smutné, že tento návrh, který byl předložen bez jakékoliv dokumentace zmíněných tvrzení, mohl spatřit světlo světa v budově parlamentu, který před třiceti lety sliboval nápravu a návrat právního řádu. Hovoříte o politické dohodě, která rozhodla. Zde máte pravdu, ale parlamentní komise i vzorkový průzkum jednotlivých položek odbornou firmu Ernst& Young potvrdila pravdivost a nepřemrštěnost cen. Církvím byl majetek konfiskován vaší stranou po nástupu vaší vlády a zůstává pravdou, že jste nás, zmíněné subjekty, s bičem v ruce finančně udržovali v živoření. Mohli jsme v roce 1989 převzít ve svobodném státě plnou odpovědnost, ale přebytek sto šedesáti miliard, který byl výsledkem hospodaření na našich majetcích, jste si ponechali. Rovněž tak řešení tohoto majetkového vyrovnání během existence České republiky přineslo do státní pokladny po odečtení nákladů na provoz církví k roku 2012 dvacet miliard. Zřekli jsme se nemovitého a movitého majetku, který výrazně přesahuje finanční odškodnění. Dvacet let jednání s vládami ČR, které se snažily snížit devastaci vámi způsobenou, která byla stanovena odbornou studií TU Brno na počátku devadesátých let ve výši čtyřiceti miliard, přepočtěme do cen z roku 2012. Tato slova neříkám jako zahořklý škarohlíd, ale konstatuji, aby zazněla pravda. Jmenovaný zákon č. 428/2012 Sb. začíná slovy: „O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi... Parlament pamětliv trpkých skutečností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly na území dnešní České republiky potlačovány, odhodlán rozvíjet a střežit zděděné duchovní bohatství, veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti, se usnesl na tomto zákoně České republiky." Dovolte, abych se zeptal, nenesou tyto vaše kroky známky porušování zákona o zločinnosti komunismu?

K řešení tohoto problému zmírnění křivd a částečného narovnání došlo za 21 let a to zejména proto, že stát byl více zatížen zabezpečením financování církví podle zákona č. 218/1949 Sb. Smlouvu, kterou jsme podepsali v případě římskokatolické církve, bylo možné uzavřít na základě zmocnění Svatého stolce. Nechápu tedy, proč je zmiňován Modus vivendi z doby první republiky, neboť existuje nový Modus vivendi podepsaný vládou ČR zastoupenou ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou. Svatý stolec tehdy zastupoval apoštolský nuncius Erwin Josef Ender. V důvodové zprávě k přijaté novele zákona 428/2012 Sb. se uvádí: „Ke zmíněnému kroku vedla předkladatele především skutečnost, že restituce církevního majetku se výrazně liší od dosud realizované restituční legislativy." Ano to je pravda, církve souhlasily s tím, že vydávat se nebude majetek obcí a právnických osob. Církve se vzdaly náhrady za znehodnocení. Církve se vzdaly za mrtvý a živý inventář. To vše v ostatní legislativě bylo. Je to ve smlouvě. Platí tato smlouva? Zmíněné žaloby na určení majitele představují nepatrný zlomek restitučních kauz, mnohé vznikly z důvodu, kdy vydávání majetku bylo politickými nástroji znemožňováno proti platnosti zmíněného zákona. Dále se jedná o majetek, který byl zpronevěřen státní správou a chráněný blokačními paragrafy. Zůstává pro mne tajemstvím, proč stát nekoná, aby se mu tento majetek navrátil, a rovněž nepopírám, že v některých případech určitých nejasností stát i církevní právnické osoby nejednaly ve shodě a je zde na místě soudní řešení, protože snad věříme naší justici.

Dovolte mi otázku, kam půjde tato salámová metoda vytvářená KSČM dále? Tak jako po roce 1948? Po církvi sedláci, po sedlácích živnostníci a další? Protože rozesmáté tváře poslanců KSČM milují pobavení, dovolte, abych i já skončil trochu veselou notou. Meritorně tedy platí onen vtip, že parlament ČSSR je něco mezi divadlem a muzeem? Doufám, že tomu nebude v demokratickém státě. Na břevnovském hřbitově může ve večerních hodinách návštěvník zaslechnout slova písně, kterou si pobroukává Karel Kryl s arciopatem Anastázem Opaskem: „Na rohu ulice vrah o morálce káže" a zloděj křičí chyťte zloděje. Asi trochu černý humor, ale víte, že jsem před několika měsíci vyslovil naději, že v současné KSČM vedle stoupenců stalinské diktatury jsou také rozumní, a dej Bůh, čestní lidé.

Tyto řádky jsem napsal vpředvečer výročí pohřbu Jana Palacha. Na začátku jubilejního roku 2019. Budeme slavit Mnichov anebo 17. listopad?

V úctě

Dominik kardinál Duka

arcibiskup pražský a primas český

předseda České biskupské konference

(citace z projevu prezidenta ČR na sjezdu KSČM, 21. duben 2018)

(citace zákona č. 248/2012 Sb.)


Pomocný biskup pražský a předseda Rady Iustitia et Pax Mons. Václav Malý

zaslal dopisy předsedovi senátu a předsedovi poslanecké sněmovy, ve kterých vyjadřuje stanovisko k projednávání a schválení zákona o zdanění církevních restitucí PS PČR dne 23. ledna 2019.

Biskup Václav Malý ve svých dopisech zaslaných na adresu předsedy Senátu Parlamentu ČR pana Jaroslava Kubery a předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pana Radka Vondráčka vyjadřuje stanovisko k projednávání a schválení zákona o zdanění církevních restitucí PS PČR dne 23. ledna 2019:

Schválení zákona o zdanění tzv. “církevních restitucí” PS PČR 23. ledna 2019 nám znovu důrazně připomíná, že cesta, po níž se společnost od pádu totality před třiceti lety ubírá, není jednoduchá ani přímočará. A co je ještě důležitější, tato cesta nemusí samovolně – bez našeho aktivního přičinění a Boží pomoci – směřovat ke stále vyšším úrovním svobody, zákonnosti, demokracie a prosperity.

Poslaneckou sněmovnou schválený zákon je špatný hned dvakrát: svým obsahem i způsobem přijetí.

Pokud jde o obsah, míru (ne)souladu zákona s právním řádem České republiky přezkoumá Ústavní soud. Míru nesouladu se zákonem mravním může posoudit každý sám. Je zbytečné opakovat na tomto místě veřejnosti dobře známá fakta. Případů, kdy státní moc v minulosti pod pláštíkem zákonnosti zcizovala majetek nepříliš oblíbených menšin, najdeme ve světě i u nás nemálo. Historická zkušenost ovšem učí i tomu, že lhostejnost či přitakávání takovým nepravostem se společnosti obvykle vymstí.

Pokud jde o způsob přijetí zmíněného zákona, považujeme jej z hlediska budoucnosti české společnosti za ještě nešťastnější než vlastní obsah. Zatímco naplněním litery zákona by byly postiženy především samotné církve a ti, jimž církve na poli své působnosti nebudou moci tolik posloužit, proces vzniku zákona má relevanci celospolečenskou. Demonstruje sílící bezskrupulóznost, aroganci a pokrytectví v české politice.

Jak jinak než bezskrupulóznost označit situaci, kdy si vládní strany “koupí” podporu KSČM ve Sněmovně výměnou za příslib znovu legálně “oholit” pokračovatele těch, které komunisté celá desetiletí okrádali a pronásledovali? Jak jinak než arogancí nazvat postoj, kdy jeden z čelných představitelů nejsilnější strany reaguje na dotaz o míře údajného nadhodnocení náhrad církvím slovy: “Analýzu nepotřebujete, stačí se zorientovat v čase a prostoru a řídit se selským rozumem.” A jak jinak než jako pokrytectví pojmenovat chování poslanců, kteří ve Sněmovně zvednou ruku pro zákon, třebaže v soukromí ujišťují církevní představitele (a snad i sami sebe) tvrzením, že vlastně o nic nejde, neboť Ústavní soud zákon shodí?

Je smutným paradoxem, že Poslanecká sněmovna schválila zákon o zdanění tzv. “církevních restitucí” pouze čtyři dny poté, kdy si český národ mnoha způsoby připomněl půlstoletí, které uplynulo od smrti Jana Palacha. Studenta, jenž obětoval svůj život, aby probudil národ, rychle upadající do normalizačního marasmu a letargie. Možná by stálo za to upřímně zpytovat svědomí, nakolik nás Janovy hodnoty ještě i dnes bytostně oslovují, a nakolik se někteří z nás v mezičase proměnili v rutinní kladeče věnců.

Texty dopisů přinášíme v plném znění v příloze.



 

Další aktuality:

   » Zpět na hlavní stranu aktualit


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !