Víra a pověra

19.07.2007, článek vložil P. Milan Vavro

Prázdninové zamyšlení otce Petra Marečka.

Letní měsíce pro nás nemusí být pouze obdobím odpočinku a regenerace fyzických a duševních sil, nýbrž rovněž časem k úvaze nad tím, o co, popřípadě o koho se v nejrůznějších životních situacích opíráme.

Pověra se těší v dnešní době vysoké „konjunktuře", tzn. velkému rozkvětu. Je nepochopitelné, kolik lidí, kteří zastávají vysoké a zodpovědné funkce ve společnosti a kteří jsou často pokládáni za intelektuály, se při svých rozhodováních orientují podle horoskopů, věštectví nebo dokonce i okultními praktikami. Tento fenomén lze pouze tak pochopit, že každý člověk hledá nějaký pevný bod, který by mi mu poskytl spolehlivou oporu. Potvrzuje se tu stará pravda: víra, která odumírá, nechává vyrašit pověře!

K tomu, aby člověk věřil v Boha, potřebuje učinit zkušenost, že On skutečně existuje. Každému člověku není dopřáno zakusit mystický zážitek Boží existence, který byl udělen např. Mojžíšovi, Eliášovi nebo dalším postavám Starého a Nového zákona. My jsme odkázáni na tyto postavy, na tyto svědky, kteří bezprostředně zakusili Boží působení. Důvěra, se kterou se musíme otevřít svědectví těchto svědků, odpovídá požadované důvěře vůči Bohu.

Bůh vždycky zůstane Bohem tajemným. On si nikdy nenechal a rovněž nikdy nenechá „koukat do karet". Mnozí lidé se domnívají, že v ranách osudu, které zasahují provinilce, lze poznat Boží spravedlnost. Odtud se vytváří obraz Boha, který trestá či měl by potrestat „darebáky"! Takto však vzniká naprosto nedůstojný obraz Boha! Je snad Bůh nějaký pomstychtivý omezenec? Toto přece neodpovídá zkušenostem těch, kterým se Bůh zvláštním způsobem zjevil.

Je zcela nepopíratelné, že dnešní svět se vyznačuje velikým množstvím utrpení, křivd, bezpráví a strastí. Jak je možné tuto skutečnost pochopit? A proč právě utrpení často zasahuje spravedlivého člověka? Již starozákonní kniha Job se pokouší nalézt odpověď na tuto otázku. Člověk musí kapitulovat před nesmírnou velikostí a nepochopitelnou tajemností Boha. Lze říci, že utrpení, které znenadání zasáhne člověka, jenž se hekticky zabývá pouze svými záležitostmi, jej chce přivést k úvaze a tím ho připravit ke změně smýšlení. Bolest a strádání nemají samy o sobě žádný význam. Jsou plody hříchu ve světě. Mohou však dopomoci k tomu, aby se člověk otevřel Bohu. Kdo je schopen toto spatřit, je zralý k vnitřní proměně. Boha totiž nelze nikdy zcela pochopit, je možné pouze v něj uvěřit!

P. Doc. Petr Mareček, Th.D, farní vikář

 


Komentáře k článku:

K tomuto článku návštevníci napsali 2 komentáře.
Poslední příspěvek byl vložen 21.07.2007 15:52:55.

Zobrazit komentáře :: Vložit příspěvek