Zázrak many v Angole

14.06.2015, článek vložil P. Milan Vavro

Z promluvy na Boží Tělo a První svaté přijímání a odkaz na video o maně v Angole.

Odkaz na video o maně v Angole.

Z promluvy na Boží Tělo a První svaté přijímání:

V Angole bylo 20 let občanské války hrozné údobí, nyní nastává zotavení země. Sledujeme křty a zázraky při obrácení lidí, kteří žízní po Božím slově.

Mana padá každou středu a pátek od roku 1945 na misijní stanici Namba a lidé chválí Boha za to, že Bůh takto svůj lid zaopatřuje. Na stanici Namba přežilo mnoho lidí díky maně zvláště v dobách hladu a ještě dnes ji využívá.

"Ochutnání je důkazem – ochutnávám manu z nebe – ta chuť – nemohu ji popsat – něco tak dobrého jsem ještě nikdy neochutnal – je to něco jako med – jako koláč – nevím, jak tu chuť popsat."

"Vím, že je to bílé a sladké a nevím, s čím bych to mohl srovnat."

„Toto je živý zázrak a ukazuje na Boží přítomnost. Od dětství jsem byl svědkem padání many."

Při obnovení stanice 2010 mana padala jako nikdy předtím ve velkém množství. Kdysi byl v oblasti hladomor a lidé se rozhodli, že se budou postit a modlit se. Po 3 dnech dostali manu. Neměli jídlo. Malé děvče našlo manu a potkalo dva muže, kteří řekli - vezmi a jez.

I lidé se ptali v Izraeli – co je to? (hebrejsky man – hú = z toho vzniklo slovo mana). 

Když lidé žijí podle Božích přikázání, mana je bílá a sladká. Pokud lidé nežili dobře, mana byla červená a nebyla chutná, hořká. Pokud je mezi členy něco zlého, žijí v hříchu, není dobrá, ale hořká.

Tato svědectví vedou k tomu, že Bůh se zajímá o náš život a vidí i to, co je skryté. Padání many v Angole je skutečným zázrakem, který stojí za zmínku v tomto uspěchaném světě a je svědectvím toho, že Pán Bůh je stále stejný a nemění se.

My dostáváme zázrakem manu – Ježíšovo tělo v Eucharistii. Nevidíme, jaký zázrak to je, protože Ježíš je skrytý. Věříme, protože on to řekl svým učedníkům. „Toto je moje tělo. Vaši předkové jedli manu na poušti a zemřeli, kdo bude jíst tento chléb, žít bude navěky."

V Angole přežili lidé, aby nezahynuli hladem. My jsme přežili a neztratili víru, protože jsme nepřestali přijímat Tělo Kristovo. Tam, kde se nepřestane chodit na mši svatou, lidé vytrvají ve víře – kde přestali, víru ztratili.

A tím ztratili to nejcennější, co měli – přátelství s Pánem Ježíšem a jeho blízkost. Děti – neděle – to je svátek – Pána Ježíše.

V Angole se modlili v době hladomoru – a dostali manu. Nežijeme jen pro to pozemské – lidské, i když je to důležité (jako jídlo, věci, hračky, oblečení) – ale žijeme pro dary, které jsou z nebe – (láska, odpuštění, dobro, bezpečí, ochrana).

Na poušti padala z nebe mana – tady sestupuje z nebe Ježíš.

Tady v kostele se setkáváme s nebem – Bůh je nám tady v Pánu Ježíši nejblíž. S ním máme blízko ke každému člověku, hlavně doma.

V kostele je nejdůležitějším místem oltář a svatostánek – místo, kde zůstává Pán Ježíš přítomen. Když my přijmeme Kristovo tělo, on je přítomen v nás a my se stáváme svatostánkem, v nás přebývá Bůh. A má to být na nás vidět.

I ve 21. století pečuje o svůj lid a provází jej na cestě do přicházejícího Božího království. Nezapomněl na žádného - ani na jednoho člověka - ale stále má o nás zájem a touží s námi sdílet svou laskavou náruč.

Kéž vás toto video nejen povzbudí ve víře, ale také pomůže k uvědomění si velké péče našeho Pána o každého z nás.



 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !