Diskusní fórum

Komentáře ke článku: Obnova lidových misií 2011

1 | autor Sumec Jaroslav | 08.10.2011 16:07:30
Věří p. James v jednoho Boha, Otce všemohoucího,Stvořitele nebe i Země, všeho viditelného i neviditelného? J.S.

2 | autor Ludmila Nosková | 10.10.2011 09:31:21
Včera se nad Slavkovem otevřelo nebe a Nebeský Otec štědře naděloval Milosti. Každý kdo přišel a OPRAVDU CHTĚL, dostal.
Také evangelium o tom svědčilo - mnozí byli povoláni, mnozí povoláním pohrdli a vyměnili za jiné, pro ně "důležitější" věci, ale jiní byli povoláni místo nich a mnozí dostali.
Buď Bohu za to chvála a dík.
Evropa je nemocná, zaznělo, ale Evropu tvoří státy, v nich města, diecéze, farnosti - jednotlivci - MY.
My jsme nemocní. Lékař, který nás může a chce uzdravit pokorně čeká...

3 | autor Katka | 10.10.2011 16:53:59
Moc děkuji za krásnou mši, z otce Jamese vyzařuje hluboká pokora. Mluvil jednoznačně o věcech, které nejsou mnohdy moc populární a často se těchto témat raději vyhýbáme a omlouváme je, protože se nám to nehodí. Zmínil konkrétně homeopatii či alternativní medicínu. Zdánlivě pomáhajíci metody přinášejí člověku více škody než choroba samotná, což dokazují hlavně lidé, kteří se na otce obracejí a svým životem vydávají o tom svědectví.
Je vidět, že otec opravdu moc miluje Pána Boha, Ježíše i Ducha svatého. Kéž se to všichni učíme s otevřeným srdcem!

4 | autor Petr | 12.10.2011 08:08:13
Jaký obraz Ježíše nám zprostředkoval P. Manjackal – milujícího nebo magického??
Byla liturgie ve Slavkově zjevením a oslavou bezpodmínečné lásky vedoucí k duchovnímu růstu a sebepoznání člověka nebo společenstvím spoutaných (nešťastných) lidí prahnoucích po rychlém uzdravení, kteří si na závěr vsugerovali, že jsou šťastní??
Byla evangelizační akce ve Slavkově pozváním pro zraněné a hledající nebo propagandou katolické církve (my jsme nositelé pravdy ostatní jsou mimo)??
Na jakém základu byla založena tato pastorace indického kněze? Na duchovní manipulaci se zneužitím lidské touhy po uzdravení nebo na otevřenosti, upřímnosti, lidskosti a pochopení různého smýšlení lidí??
Jaký obraz společenství vytvářel pohled na zaplněný slavkovský kostel – sekta v katolickém šatu nebo zdravé svobodné společenství??
Přineslo mi duchovní cvičení pokoj a klid do srdce nebo vsugerovanou radost z „Ježíše“ nebo zvláštní neklid a nepochopení ??
Z čeho vycházela touha účastníků po uzdravení? Z odmítnutí sebe sama včetně svých slabostí a nemocí a následná projekce své představy o sobě jaký chci být do Hospodina, nebo z vůle přijmout sebe sama takový jaký jsem a odevzdat se do Božích rukou??
Co chápu pod pojmem „Boží milost“ prezentovanou na tomto duchovním cvičení?? Objetí Otce a marnotratného syna se všemi jeho slabostmi zraněními a hříchy nebo nějakou magickou sílu, energii vycházející z eucharistie zaměřenou pouze na tělesné uzdravení??
Bylo-li zaznamenáno skutečně tělesné uzdravení bylo skrze Ježíše Krista nebo „ježíše krista“??

5 | autor Ludmila Nosková | 12.10.2011 10:01:27
Pane Petře, promiňte, ale nedá mi to, abych nereagovala na váš komentář. Předkládáte v něm v otázkách černobílý pohled na evangelizační den P.J.Manjackala a jako správný evidentně předkládáte svůj subjektivní pohled v otázkách za „B“. Myslím, že není možné takhle hodnotit člověka, kterého vidím poprvé, navíc člověka z jiné kultury, zcela jiné mentality a temperamentu, jehož projevy se liší od mého středoevropského způsobu prožívání Boha. V evangeliu o seslání Ducha Svatého čteme, že lidé, když viděli apoštoly naplněné Duchem, považovali je za opilé, za blázny. Sv.Pavel po svém setkání s Ježíšem před Damaškem je také jiný. Jeho dřívější souvěrci jej považují za blázna a dokonce za zrádce pravé víry. Jestliže máme před sebou člověka, který je plný Duch sv., proč ho kritizovat? Já osobně nepotřebuji, patrně jako vy, radost z Boha projevovat halekáním a máváním rukama, zatím jsem nedospěla k tomuto stupni „dětské“ radosti, naprosto odevzdané Bohu, ale proto nebudu své bratry, kteří to dokáží, kritizovat a nazývat sektou, manipulátory….. Samozřejmě, že mezi nimi byli i ti, kteří se nechají strhnout, ale takové najdete všude, kde se shromáždí více lidí.
Ježíš řekl, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Věřím, že tato slova nemyslel jen v duchovním slova smyslu, ale i v praktickém. Jinak by je nedokazoval mnohými fyzickými uzdraveními. V evangeliích čteme, že se za Ježíšem táhly zástupy lidí. Myslíte, že ti lidé šli jen za duchovním slovem? Drtivá většina z nich šla za ním kvůli tělesnému uzdravení nebo kvůli jídlu, které zázračně rozmnožoval. Čteme, že mu přinášeli nemocné a on je uzdravoval. Myslíte, že dnešní lidé jsou jiní než ti před 2 tisíci lety? Jsou stejní. Víte, když budete léta sužován nemocí nebo budete mít třeba rakovinu v terminálním stádiu, neupnete se na Ježíše jako na svoji poslední záchranu? Nedivte jim a nepohoršujte se nad nimi.
Jestli vám evangelizační setkání přineslo do srdce, jak píšete, zvláštní neklid a nepochopení, pak jste na dobré cestě. Duch Svatý vždy přináší neklid, aby rozvířil „stojaté“ vody, pročistil naše ega, která jsou spokojená s vlastním přístupem k Bohu, s vlastním prožíváním, s vlastním vnímáním, s vlastním poznáváním, s vlastní moudrostí , s vlastní láskou… Ale Bůh nás chce naučit milovat jinou - SVOU LÁSKOU a pak teprve přijde i onen klid a pokoj do srdce, po kterém toužíme.

6 | autor Jana Lstibůrková | 15.10.2011 22:52:30
Slavkovský kostel zaplněn lidmi, kteří se chtěli setkat s Ježíšem Kristem a Jeho uzdravující mocí.

„Co očekávám od setkání s P. Manjackalem?“: říkala jsem si před příjezdem vzácného hosta. Několik neduhů by jistě stálo za uzdravení, ale kupodivu u mne byly až na druhém místě. Vybavil se mi král Šalamoun, který nežádal po Hospodinu, bohatství a dlouhý věk, ale moudré srdce. Podobně jsem Pána prosila, aby mě posunul ve vztahu k Němu, aby mi rozšířil srdce, abych mohla Bohu více a lépe sloužit. Důležité pro mne bylo i doporučení otce biskupa, který se o P. Manjackalovi vyjadřoval pozitivně. Jen mne překvapil nezájem mnoha místních, kteří si svoji neúčast na programu omlouvali, že tam bude moc lidí, a že to není jejich šálek čaje. Ale když si představím Ježíše a zástupy lidí, kteří Ho provázeli a čekali na jeho slova, napadlo mě: „A kdyby přišel skutečný Ježíš, přišli by tito lidé a nebo by je odradilo moc lidí?"

Setkání bylo živé, zaznělo mnoho moudrých slov a všechno směřovalo k povzbuzení ve víře. Velmi mě oslovilo, když malý slepý chlapec, který po modlitbě za uzdravení přesto zůstal slepý, prohlásil: „Tak já asi budu uzdravený až v nebi.“ Překvapila mě jeho nezraněná naděje. Čekal uzdravení, ale nepřišlo, nevadí v nebi přijde. Jen jsem očekávala citlivější projevy radosti ze strany přátel, kteří P. Manjackala doprovázeli. Věřím, že to mysleli dobře, ale pokud si vybavím toho malého neuzdraveného chlapce, myslím, že by byla na místě vnímavost k těm, kdo nebyli vyslyšeni a nebo v nitru nemohli souznít s nabízenými projevy radosti. „Vaše mírnost, ať je známá všem lidem“: říká nám Boží slovo a v těchto chvílích by byla velice na místě. Také proto, že někdo potřebuje mléko a někdo tuhou stravu, nemůžeme všem odměřovat stejně. Někdo má radost slunečnou, někdo ji prožívá ve stínu a to je třeba respektovat.Konečně i P. Manjackal byl příkladem této radostné mírnosti.
S vděčností Jana.