AIDS, sex a vztahy

Milý bratře Milane,

vážení bratři a sestry ze Slavkovské farnosti,

posílám Vám informační dopis, kterým Vám chci dát najevo svou vděčnost za to, že jste mě podpořili ve službě mezi mladými lidmi na školách. Rád se s Vámi chci alespoň touto cestou sdílet a poskytnout informace o službě mezi mladými lidmi na školách. Také přidávám několik vět z osobního i z rodinného života v uplynulém roce 2014.

V roce 2014 jsem oslovil více než 25 tisíc posluchačů. Navštívil jsem 115 měst a obcí. Přednášel jsem na 158 školách. Uskutečnil jsem přes 30 akcí pro veřejnost, v dětských domovech, v církvích, táborech a na různých konferencích. Také jsem přednášel na školách v několika městech na Slovensku a měl semináře v několika městech v Polsku a na Ukrajině.

Mám radost, že lektoři ABATOPu v roce 2014 navštívili 528 měst a obcí. Přednášeli na 687 školách. Uskutečnili jsme 79 akcí pro veřejnost, v dětských domovech, táborech a na konferencích. Celkem jsme s naší činností v roce 2014 posloužili 85 860 posluchačům.

Po jedné přednášce za mnou s pláčem přišla dívka a řekla mi o tom, že moji přednášku slyšela již před dvěma lety, když končila 3. ročník na obchodní akademii. Nějaká nemoc AIDS pro ni byla tehdy velmi vzdálená. V té době měla známost, chodila s klukem, byl to sympaťák. Po nějakém čase spolu měli pohlavní styk. A ona se nakazila pohlavně přenosnou nemocí. Průběh onemocnění byl velmi agresivní a ona musela podstoupit operaci ženských orgánů – nestihla maturitu a vystoupila ze školy. Nyní byla zas v prvním ročníku jiné školy. Operace způsobila, že už nebude moci mít vlastní děti. S klukem se rozešla.

Tento rok jsem dostal několik pozvání ze škol z jednoho okresu, kde jsem dříve moc nepřednášel. Když už to bylo několikeré pozvání od různých škol, tak jsem se ptal, jak se o mně dozvěděli. Bylo mi sděleno, že školní metodici prevence se tam pravidelně setkávají a jedna paní učitelka, u které jsem již na její škole přednášel, mě moc chválila a všem doporučovala přednášku. A tito školní metodici prevence mne hned začali zvát do svých škol. Všude jsme se domluvili na pravidelné spolupráci.

Mám velkou radost, že už nyní mám domluvené přednášky na další rok. Velmi se mi osvědčilo, když jsem si potvrzoval s metodiky prevence termíny, a mohl jim doporučit další křesťanské lektory, kteří přednášejí na školách. Několik metodiků mi napsalo poděkování za doporučení, a že je jistě budou kontaktovat.

V září jsem přednášel dva dny na veliké škole nedaleko od Prahy, kde jsem ještě nikdy dosud nebyl. Přednáška se líbila studentům a učitelům a metodičce prevence jsem mohl dát kontakty na další lektory, co přednášejí jiná témata. Také jsem zaškolil dalšího nového lektora.

Stejně jako v předchozích letech jsem byl v září požádán PhDr. Annou Poláčkovou z církevní školy v Žilině, zda bych se stal odborným garantem 8. ročníku celoslovenské kampaně červené stužky. Do tohoto projektu se v roce 2014 od října do prosince zapojilo na Slovensku celkem 665 škol.

Jako lektor jsem se zúčastnil podzimního přednáškového turné Exit Tour v ČR ve Frýdlantu nad Ostravicí, v Havířově. A také Exit Touru na Slovensku v Žilině, Partizánském, Prešově, Humenném, Gilartovcích a Hanušovcích.

V Havířově jsem přednášel na elektroprůmyslovce pro chlapce z druhých ročníků. Ze začátku jsem měl obavy, ale kluci skvěle reagovali, poslouchali a na konci mi mnozí podali ruku a děkovali. Stejně tak i učitelé.

V Žilině za mnou přišla paní učitelka na zdravotnické škole, že mě chce osobně poznat. Vyprávěla, jak zná moji přednášku pouze z CD a že ji pouští na škole studentkám. Uvítala, že jsem měl mnoho nových obrázků, příběhů a filmů.

Přednášel jsem v Žilině na dvou gymnáziích, zdravotnické škole a na ZŠ. Několik přednášek jsem měl pro třetí a maturitní ročníky. Studenti byli skvělí. Na jedné škole za mnou přišlo několik kluků a děkovali za přednášku.

Ve společném týmu Exit Tour v hudební skupině hrál na bicí jeden černošský chlapec … na odpolední setkání přicházelo v průměru kolem 60 studentů a on tam hrál na bicí … Byl to pro všechny velmi nevšední zážitek. Ještě nikdy jsem neviděl hrát tak skvěle na bicí. Vyprávěl studentům svůj příběh. Hovořil o tom, že nebyl zrovinka moc dobrý student ve škole. Ale vždy miloval hudbu a chtěl sloužit Pánu Bohu darem, který dostal. Dnes jezdí po celém světě a může tímto darem sloužit. Povzbuzoval mladé lidi, že každý má nějaký dar, který může rozvíjet a kterým může sloužit druhým lidem a Pánu Bohu.

Navštívil jsem také jednoho chlapce, který má rakovinu. Byl po operaci. Vyoperovali mu 13 kg nádor.

Začátkem listopadu jsem měl seminář na mezinárodní františkánské misijní škole na Ukrajině. Když jsem před cestou měnil v bance peníze, tak se mne úřednice s obavou a soucitem ptala, zda tam musím jet. Ubezpečil jsem ji, že budu v místě, kde je klid a nehrozí mi nebezpečí.

Během semináře jsem byl znovu zasažen ochotou mladých lidí. Setkal jsem se tam s jedním manželským párem z Litvy. Měli dvě malé holčiny 4 a 6 let, malého ročního chlapečka a čekali čtvrté miminko… Opustili pěkné zaměstnání, bydlení, jistoty a rozhodli se jít na misii. Dozvěděl jsem se tam mnoho informací o válečném konfliktu. Mnoho žen a dětí utíká do vnitrozemí. Muži tam musí povinně zůstat.

Třetí den po návratu z Ukrajiny jsem onemocněl. Měl jsem zánět oka, bolest hlavy, rýmu, kašel a byl neschopen. Uvědomil jsem si, jak je člověk křehká nádoba. Jeden den zdravý, čilý a druhý den je neschopný, nemocný… Jak rychle ta nemoc přišla, tak rychle po několika dnech odezněla.

V listopadu jsem přednášel dva dny na školách v Neratovicích. Po přednášce na jednom učilišti mi paní učitelka sdělila, že přednáška je jedna z mála, která studenty opravdu zaujala. Vyprávěla, že z té skupiny, pro které jsem přednášel, (asi 60 studentů) jen 2 žijí v úplné rodině. Ostatní žijí bez jednoho z rodičů. Někteří rozvedení rodiče nemají o své děti vůbec zájem. Dozvěděl jsem se, že mnozí z těch studentů prožívají různé závislosti.

Ze setkání školních metodiků prevence. Vedoucí prevence národního programu HIV/AIDS pan Stupka vyprávěl, jak měl prezentaci o HIV/AIDS pro vysokoškoláky. Jedna dívka se přihlásila a řekla, že ohledně HIV je v „pohodě“. Protože je už od 13 let očkovaná a nemůže se ji nic stát. Pan Stupka ji oponoval, že se asi plete, ale proti HIV očkovaná být nemůže. Dívka stále tvrdila, že je skutečně očkovaná proti HIV a její maminka ji to ve 13 letech zaplatila.

Pak se nedorozumění vysvětlilo. Dívka byla ve 13 letech očkovaná, ne proti HIV ale proti HPV (viru, který způsobuje nádor děložního čípku.) Dívka na vysoké škole nerozlišovala mezi HPV a HIV. A žila v domnění, že nebezpečí přenosu HIV ji nehrozí.

V prosinci po přednášce přišla dívka a hovořila o kamarádce, která měla nechráněný pohlavní styk s chlapcem… Těhotenským testem zjistila, že je těhotná. Chlapec ji pak sdělil, že je HIV poz. Bojí se jít na testy HIV.

Hovořil jsem s ní o možnostech – že ten chlapec mohl lhát z důvodu, aby šla na potrat. Zmínil jsem se, že i kdyby to byla pravda, tak se ta kamarádka nemusela nakazit. A pokud ano, tak jsem hovořil o retrovirových lékách, které mohou ochránit její miminko.

Ukázka z E-mailové korespondence, které dostávám od studentů:

Dobrý den,

potřebuji poradit. Dnešní přednáška mne velice dojala. Byla poučná a velmi působila na psychiku člověka (na moji určitě). Ale přejdu k tomu co je důležité …

Před několika měsíci jsem přišla o panenství, ale bohužel s klukem, se kterým jsem nikdy žádný vztah neměla. Na jedné party s kamarády a kamarádkami jsem to přehnala s alkoholem. Skoro jsem nevnímala okolní svět a jeden kluk toho využil a před očima všech známých mě znásilnil. Já si z toho skoro nic nepamatuji, ale vím, že jsem to nechtěla. Nemohla jsem se bránit. Všichni (pochopitelně) hází vinu na mě a dělají si ze mě každý den legraci. Velmi mě to trápí. Nevím, jak na to mám reagovat a co jim říkat.

Předem děkuji za pomoc!

Ihned jsem té dívce napsal a přišla mi odpověď, že ji to velmi pomohlo. Znovu jsem si uvědomil, jaké nepěkné zážitky prožívají mladí lidé a jak je to může bolestně poznamenat. To, že se to stalo před očima přátel (poznámka: přátelé to jistě nebyli, když ji nikdo nepomohl), musí být velmi ponižující a zahanbující.

Také jsem obdržel tento dopis

Dobrý den,

před časem jste na naší škole vedl přednášku o HIV a to je důvod, proč Vám píši, jelikož nevím, na koho jiného bych se měl se svým trápením obrátit. Po jednom rizikovém chování, sexu bez ochrany, jsem podstoupil dva testy, oba prováděné s dostatečným časovým odstupem od rizikového chování, které vyšly negativně. Myslím na to každý den a strašně mne to trápí. Nemohli se splést? Doufám, že si najdete čas a zkusíte mi nějak poradit co s tím.

Předem děkuji za odpověď.

Když jsem si přečet tento dopis, tak jsem měl otazníky, proč se ten chlapec trápí. Ale pak jsem si uvědomil, že nejspíše neporozuměl, co znamená výsledek testu – negativní.

A tak jsem mu hned napsal, aby se radoval. Negativní znamená, že je zdráv a nemá virus HIV. Všechno je v pořádku a nemusí se trápit. Vysvětlil jsem mu, že pokud by byl test pozitivní, tak by to byla velmi špatná zpráva a znamenalo by to, že má virus HIV. Splést se opravdu nemohli – a je zdráv a je zbytečné, aby se trápil nad tím, že je zdráv.

Ihned mi odepsal a skutečně to bylo tak, že slovo NEGATIVNÍ pochopil, že to je špatné a je infikován virem HIV. Velmi se mu ulevilo.

Osobní sdílení:

V našem sboru (v církvi) jsme od ledna 2014 otevřeli dětský klub mládeže Maják. Pravidelně tam dvakrát až třikrát týdně dochází několik desítek dětí. Od září sborová mládež začala pořádat pro děti z Majáku Alfa kurzy. Z těchto aktivit mám velikou radost. Jsem moc potěšen z naší mládeže. Už několik let slouží mladým lidem a dětem z dětských domovů. Každý rok pořádají různé víkendovky a o školních prázdninách slouží na několika týdenních pobytech dětem z různých dětských domovů, kde pro ně mají programy. Mám radost, že službou pomáhají druhým, rostou ve víře a budují se.

Také jsem se zúčastnil setkání sítě křesťanských učitelů a lektorů. Byl jsem potěšen, kolik je křesťanských učitelů po celé republice a že se koná takové setkání.

Už několik let jsem měl ve svém srdci touhu udělat nějaký balíček přednášek nabízený pro školy. Na podzim 2013 vše uzrálo a pustil jsem se do databáze křesťanských lektorů různých organizací a udělal nabídkový balíček pro školy. Školy si tak mohou vybrat z mnoha křesťanských lektorů a z mnoha různých témat přednášek. Je tam představení lektora, nabídka témat, popis témat, kontakt apod. Pokud budou mít školy zájem, pracuje se na tom, aby pověření zástupci škol hned na internetu mohli vyplnit objednávku konkrétního lektora a pozvat jej přednášet na zvolené vybrané téma.

V současné době se takto nabízí školám už přes 100 témat a ročně se osloví více než 300 tisíc studentů na 1 200 školách. V republice je několik desítek různých křesťanů, kteří přednášejí ve školách na různá témata. Někteří začínají a nemají ještě vybudované kontakty a jen těžko se dostávají do škol, školy o nich často nevědí. Tímto způsobem školy na tyto lektory mohou mít kontakt a mohou si je objednat. Školám se také nabízí program o Bibli. Bylo vyškoleno už několik lektorů a tento projekt získal zlaté ocenění portálu RVP Ministerstva školství. Z více než 100 různých témat se školám nabízí také 12 témat o Bibli. (např. O Bibli bez nudy, Bible v kostce, Co skrývají biblická jména, Aktuálnost knihy přísloví, Láska podle Bible atd.)

Jednu neděli u nás ve sboru byla návštěva týmu z Kanady. Byli to studenti z biblické školy a kromě jiného také hráli hokej proti místním amatérským týmům z různých podniků. Jeden muž měl svědectví. Mluvil o tom, že je v našem městě na návštěvě už po desáté. A pak mluvil o tom, jak před několika lety prožil, že má přijet do Hlinska a učit zde angličtinu na křesťanské anglické škole. (Bylo to v době, kdy jsme u nás ve sboru otevřeli anglickou školu a měli jsme více než 110 studentů.) Řekl o tom našemu vedoucímu anglické školy. Ten mu v té době zařídil vízum a bydlení. On sám už měl nakoupené letenky a pak dostal strach a vše zrušil a do Čech neodjel. V neděli na shromáždění vyprávěl o tom, že dodnes toho velmi lituje, že to tenkrát neudělal – ze strachu. A promarnil tak příležitost. Pak hovořil další svědectví. Sdílel se o tom, jak jeho manželce asi před 9 měsíci zjistili lékaři nádor na mozku. Hovořil o tom, co vše prožívali a jak se modlili. Po 2-3 měsících otěhotněla. Mluvil o tom, že prožíval stejný strach, ale tentokrát to bylo jiné. Odpočinuli a důvěřovali v Boží náruči. Bylo to velmi silné svědectví o nedůvěře a důvěře k Pánu Bohu.

Na konci června jsem velmi uvítal letní prázdniny. Potřeboval jsem si odpočinout a také, aby si odpočinuly mé hlasivky.

V létě jsem se zúčastnil festivalu křesťanské mládeže Kristfest. Kde jsem trošku sloužil mládeži a také odpočíval a dobíjel baterky a duchovně přijímal. Podobně tomu bylo i na festivalu UNITED ve Vsetíně, kterého se zúčastnilo asi 3 tisíce mladých lidí. Pomáhal jsem v týmu poradců. Kdokoliv z mladých lidí nás mohl vyhledat a hovořit s poradci. Měl jsem několik pastoračně poradenských rozhovorů. Na festivalu bylo mnoho hudebních skupin, různá společná setkání a také různé semináře a workshopy. Byl jsem na několika seminářích a přijímal.

Od června do konce srpna jsem také oddával na 30 svatbách. Velmi se raduji z této příležitosti, kdy mohu předem hovořit se snoubenci a později s účastníky svatby. Setkávám se tak s lidmi, se kterými bych se asi nikdy nesetkal. Navazuji osobní vztahy. Svatební hosté za mnou přicházejí k rozhovorům, jsou velmi vděčni a překvapeni, že církevní svatební obřad je srozumitelný i pro nevěřící, je s humorem a velmi osobní. Oddával jsem také přátele – snoubence z EXIT týmu.

Přes školní prázdniny jsem doma vykonal několik prací, které jsem dříve odsouval a tím jsem udělal radost mé manželce. Strávili jsme také spolu moc pěkný čas na dovolené. O několik dnů později nám syn se svoji manželkou oznámili, že čekají miminko a budu dědečkem. Tak už se s Irenkou moc těšíme. Mladší syn měl promoci a po nějakém čase si našel zaměstnání a byl do něho přijat.

Velice mne potěšila tato emailová zpráva:

Předmět: Zázraky se dějí.

Dozvěděl jsem se, že tři mí přátelé po dvaceti letech spolu usmířili. Před více než 20 lety založili a vedli společně velký křesťanský sbor. Pak se spolu po nějakém čase nepohodli a rozešli se ve zlém. Mnoho let se spolu neviděli a nyní se spolu setkali, usmířili a společně kázali na večeru chval a uctívání v jedné modlitebně. To mě velmi potěšilo, dobře jsem je znal a hodně jsem na ně myslel. Vím, že to je velká milost a vzácné. Letos to bude pět let, co se Tomáš Rašku (Byl první pastor) vrátil po 15 letech jako marnotratný syn k Otci. Když jsem se s ním setkal v dubnu 2012, měl jistotu, že je mu odpuštěno. Ale také vnímal, že se jednou provždy diskvalifikoval pro veřejnou službu v církvi. Cením si, že nyní už pět let slouží ve sboru jako bedňák a prakticky a věrně pomáhá s ozvučením hudební skupiny a řečníkům. Při tom našem setkání v dubnu 2012 jsem prožil, že Tomáš bude znovu sloužit slovem a ta služba bude proměněná. Jiná, než první služba před dvaceti lety na začátku. Člověk, který prožije pád, zlomení, odpuštění, milost, proměnu charakteru, tak ta jeho služba je také proměněná. Těším se, co Bůh pro mé přátelé připravil.

Ve sboru jsme se modlili za jednu dívku Veroniku. Šla po chodníku a nedaleko ní se stala autonehoda. Dvě auta do sebe narazila a jedno auto bylo po nárazu nekontrolovatelně vymrštěno na chodník, kde se nacházela právě Veronika. Měla mnoho zranění, četné zlomeniny, propíchnuté plíce, utržené vnitřnosti…, rozdrcená játra. Doktoři nedávali žádnou naději na přežití. Její teta, členka sboru, nás ihned prosila za modlitby. První dva týdny Verunce lékaři nemohli dělat žádnou operaci a jen se čekalo. Potom podstoupila několik operací – asi měsíc trval velmi kritický stav, Prožívala nesmírnou bolest a utrpení a pak se to začalo velmi rychle zlepšovat. Ke konci listopadu byla po třech měsících z nemocnice propuštěna domů.

Dnes je velký trend a záměr, aby se organizace, které přednášejí na školách, certifikovaly a profesionalizovaly. S tím je spojena veliká administrativa, nutnost garance, supervize a nemalé finanční výdaje za certifikaci jednotlivých témat. Lektoři v Abatopu přednáší na 15 témat. Certifikace jsou na jednotlivá témata a také jsou jednou z podmínek získání státních dotací. Domnívám se, že hrozí nebezpečí, že některé křesťanské organizace v důsledku certifikace, možná začnou dělat kompromisy. Nebudou se hlásit ke křesťanství… a jedním z hlavních důvodů bude strach z nebezpečí ztráty dotací a peněz. Připomínám si, že je potřeba si stále hlídat čisté motivy, slanost a být světlem.

Slyšel jsem, jak se známého slovenského evangelisty Barkóciho, někdo ptal, proč si za ta léta nevychoval nějakého učedníka, který by převzal štafetu. A on odpověděl, že to zkoušel a měl takové lidi. Ale, nepodařilo se mu předat jim vnitřní charakter a motiv. Někteří učedníci zatoužili po samostatnosti, aby nebyli ve stínu. Jiní po slávě, moci a penězích. Pak jsem se dozvěděl, že Ti jeho učedníci špatně skončili, někteří úplně odpadli od víry. Uvědomil jsem si, že člověk může předat vyškoleným lektorům metodiku, materiály, ale nepředá jim to vnitřní. Mohu se jen modlit, vždyť Pán Bůh je ten, který povolává. Mám radost, že se ke mně během roku připojilo několik nových lektorů, které jsem mohl vyškolit, a kteří již samostatně přednášejí na školách.

Vnímám, že mám důvěřovat Bohu, než být závislý na státních dotacích a dotacích z EU. Jsem vděčný, že i díky Vaší významné finanční podpoře, mohu pokračovat ve službě mladým lidem na školách. Velmi si toho vážím.

Moc rád jsem se s Vámi alespoň takto sdílel.

Přeji Vám v roce 2015 pěkné a požehnané dny prožité ve zdraví a v Boží přítomnosti. S pozdravem a s vděčností Tomáš Řehák mob.: 603 262 295

Info na osobním webu:

www.tom.wbs.cz

PS: Pokud by Vás zajímalo, přikládám v příloze několik reakcí studentů na přednášku.