Aprílový žert z 1.4.: Restituce ve Slavkově: město ztrácí část zámku
Restitučním zákonem připadá část zámku místní farnosti. Nesrovnalosti v katastru pozemků způsobily převod zámeckých koníren na farnost, která přebírá i provozování této nemovitosti.
Výhra nebo prohra? Tuto otázku si klade místní farář i starosta. Oba získávají i ztrácí. Jeden získává majetek stamilionové hodnoty a přebírá nezáviděníhodnou správu spojenou s průvodcovskou službou, druhý sice ztrácí majetek, ale zároveň si může oddechnout od starostí.
Problematické finesy spojené s majetkovým narovnáním mezi státem a církvemi se ve Slavkově staly hříčkou náhod. Hrabě Kounic, který se v roce 1758 rozhodl zbourat kostel sv. Jakuba vedle zámku, plánoval stavbu nového kostela. Projektů bylo několik a proto si na připravované varianty zajistil několik pozemků.
Jeden z nich je naproti východnímu průčelí zámku, kde nyní stojí zámecké konírny, nedávno nákladně opravené, které se od 1. dubna navrací farnosti. Zde měla stát ne tak monumentální, avšak na svou dobu honosná stavba centrální, pozdně barokní stavby kostela.
Pozemek v katasrálním území Slavkov u Brna, parc. č. 1/22, zapsal ve své době hrabě Kounic do Zemských desek na nyní již historickou právnickou osobu „Pfarrkirche Austerlitz“ (Farní kostel Slavkov), kterou nikdo později nepřepsal na List vlastnictví zámku. Toto vlastnictví přečkalo až do roku 1952, kdy bylo vlastnictví přepsáno na „Československý stát“. Tím vznikl nárok na navrácení.
Dnes se obecně píše o tom, že církev chce neustále více a zabírá to, co jí nepatřilo, aniž by pisatelé viděli do hlubších souvislostí. Nyní se stává slavkovská farnost terčem nenávistných útoků, vyvolaných touto kauzou.
Jako správce farnosti se musím ohradit.
Kdybychom věděli, o jaký pozemek jde, vůbec bychom jej do výzvy k vydání majetku nezahrnuli.
V čem spočívá toto nedorozumění?
Podle Zákona o Nápravě některých křivd a majetkového narovnání byl tento pozemek ve vlastnictví zmíněné „Pfarrkirche…“ objeven a zahrnut do Výzvy, kterou farnost podala hromadně spolu s jinými parcelními čísly, aniž by věděla, o který pozemek se jedná. Jde totiž o staré číslování parcel, které bylo dvakrát během historie změněno, a nebylo v našich silách, zabývat se detailním pátráním o poloze parcely, označené pouze číslem 1/22. V nových katastrálních mapách má dotčený pozemek úplně jiné parcelní číslo.
Situace – plán umístění nového kostela v ose zámku, v místě nynějších koníren, Martinelli 1758.
Zvětšený nákres kostela, Martinelli 1758.
Jakým způsobem budeme tento problém řešit?
1. Farnost o nemovitost nemá zájem, jen jí zatíží provozem a starostí o údržbu (fasádu navíc neustále znečišťují holubi).
2. Výzvu již nelze podle zákona zrušit. O co bylo požádáno a co bylo navráceno, je neodvolatelný právní akt.
3. Nemovitost lze vrátit Městu Slavkovu pouze darováním nebo prodejem.
4. Prodejem by se farnost obohatila, a to si nepřejeme.
5. Darováním však musí Město zaplatit státu daň z přijatého daru, ve výši 3% skutečné úřední odhadní ceny nemovitosti, což činí kolem 3,5 milionů korun (to je z částky ocenění pozemku a budovy včetně expozice) .
6. Město ztratí z rozpočtu, zřejmě si bude muset vzít další úvěr.
7. Stát bude zřejmě obohacen.
8. Farnost bude tedy opět terčem útoků a pomluv, aniž za něco může.
9. Pokud jste to dočetli až sem, tak upozorňuji, že článek byl vydán na Apríla, a doufám, že se vše promíjí a nikdo mne nebude žalovat za šíření poplašných zpráv.
Děkuji.
Milan Vavro