Betlém – jesličky

Nestarší „jesličky“ se nám dochovaly na sarkofázích z počátku 4. stol., kde se objevuje pouze dítě Ježíš s dvěma zvířaty. Volek a osel byli uvedeni do scény na základě spojení zmínky o „jeslích“ v příběhu o Ježíšově narození podle svědectví Lukášova evangelia (Lk 2,7) s nářkem Boha u proroka Izaiáše: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ (Iz 1,3). Ze stejného období máme rovněž vyobrazení jesliček s prvními lidskými postavami. Je pozoruhodné, že se na nich nachází pouze pastýři a mudrci. Postava Panny Marie byla připojena až teprve ve středověku a sv. Josef dokonce ještě později. Živé jesličky, tj. živé znázornění události Ježíšova narození, uskutečnil poprvé sv. František z Assisi ve vesničce Greccio o Vánocích roku 1223.

Sarkofág sv. Krispiny ze 4. století

Nejstarší vyobrazení „jesliček“ zřetelně poukazuje na tajemství Vánoc. Narození Božího Syna je podrobeno přirozeným nezbytnostem. Nemůže si vybrat čas a nemůže vyčkat na lepší situaci. Tohoto Spasitele a Pána nelze nalézt v královském paláci, ale leží v jeslích ve stáji. On vstoupil do našeho světa bez jakéhokoliv privilegia. Přijal lidský životní úděl. Náš úděl učinil svým údělem. On je na naší straně, On nás doprovází!

Pastýři a mudrci – v roli reprezentantů celého lidstva – jsou nám každoročně stavěni před oči jako příkladné postavy. Radostná zvěst o narození Spasitele světa se obrací jak na prosté pastýře, tak na vzdělané mudrce. Oni všichni jsou lidmi, kteří se vyznačují jednak připraveností a vnímavostí pro Boží poselství a jednak důvěrou v Boží vedení.

Mesiáš – Spasitel, na jehož příchod do světa bylo upozorněno andělem Páně (Lk 2,9-12) a vyjitím hvězdy (Mt 2,2), přišel kvůli všem lidem, aby jim umožnil poznat Boha jako Otce a aby jim zprostředkoval spásu. Po vzoru pastýřů a mudrců se lidé nesmí nechat odvrátit od cesty k Němu, ale mají se s vytrvalostí spolehnout na Boží vedení, dokud nedosáhnou cíle.

P. Petr Mareček