Biskup, mluvčí papeže a kněží k návštěvě papeže

Pozvání

biskup Vojtěch Cikrle

Drazí přátelé,

rád bych Vás touto cestou ještě jednou pozval do Brna na osobní setkání se Svatým otcem Benediktem XVI.

Bude to historická událost pro celou naši zemi. Nejen proto, že být středem pozornosti světa je pocta i závazek, ale zejména proto, že osobní setkání s člověkem tak hluboké víry může být velikou posilou pro každého, kdo hledá či zápasí s pochybnostmi, i inspirací pro ty, kdo nevěří, nebo nemohou věřit. Svatý otec přijíždí s dobrými zprávami za každým z nás.

Není pochyb o tom, že působení všech, kdo hledají pravdu a spravedlnost, je pro každou společnost velikým dobrem. Osobní účastí na slavnostech máme příležitost ukázat, kolik takových lidí v našem národě vlastně je.

Kéž tato návštěva Svatého otce celému našemu národu připomene, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Kéž v nás obnoví vědomí, že láska a pravda jsou správnou cestou.

Povzbuďme svět i sebe navzájem.

+ Vojtěch Cikrle

VÝZVA K PŘIJETÍ SVÁTOSTI SMÍŘENÍ

PŘED NÁVŠTĚVOU SVATÉHO OTCE

Milé sestry, milí bratři,

za několik dní uvítáme v naší zemi Svatého otce. Organizační a technické přípravy jsou v plném proudu, probíhá i řada aktivit v oblasti duchovní přípravy. A právě v ní bychom neměli zapomenout přijmout svátost smíření. Jako završení duchovní přípravy nejen pro ty, kteří se setkání zúčastní osobně, ale i pro ty, kteří z různých důvodů zůstanou doma. Proto jsem vyzval vaše duchovní správce, aby vám umožnili slavit tuto svátost nabídnutím mimořádných možností, kdy pro vás budou připraveni v těchto dnech ve zpovědnicích. Využijte prosím této možnosti, aby očekávaná návštěva přinesla co největší užitek každému z vás.

Provázím vás modlitbou a ze srdce žehnám.

biskup Vojtěch

Papežův mluvčí Federico Lombardi:

Už nejsme nějaká mocnost

Zdroj:     Mladá fronta Dnes

Datum vydání:     21.9.2009

Odkaz:     http://www.idnes.cz/

Ročník:     20

Číslo:     221

Strana:     1

Autor:     ZUZANA KAISEROVÁ

Exkluzivní rozhovor pro MF DNES před sobotním příjezdem Benedikta XVI. do nejateističtější země světa

Vatikán – Papež, který přijede o víkendu, rozhovory neposkytuje. Co si myslí o ateistickém Česku a co řekne zdejším katolíkům? Exkluzivně pro MF DNES o tom mluví jeho mluvčí, jezuita Federico Lombardi. Papež podle něj zdejší církev vyzve, aby víru víc šířila.

* Uvědomuje si papež, že jede do jedné z nejateističtějších zemí světa?

Samozřejmě víme, že Češi jsou velmi sekulární národ. Máme informace od papežova velvyslance, nuncia, který sídlí v Praze, i od biskupů, kteří jednou za několik let papeže navštíví. Víme, že je katolíků u vás málo, máme však také informace o tom, že některé komunity jsou velmi živé a že v poslední době církev posílila o některé velmi talentované mladé kněze.

* Po revoluci se zdálo, že katolická církev u nás zaujme důležité postavení. Ale nepodařilo se jí to.

Ano, to je pravda, musíme k sobě být upřímní a přiznat si to. Nejsem Čech a nemůžu dát zasvěcenou odpověď, proč to tak je. Papež jednou říkal, že je to tím, že lidé, kteří strávili tolik let v komunismu, tíhnou spíš k liberalismu. O to víc musíme usilovat, aby to, co církev nabízí, bylo věrohodné. A k tomu má přispět i tahle návštěva.

* Má papež zvláštní poselství pro Čechy?

Chce především povzbudit místní komunitu, aby dobře vykonávala misii. Aby se jí dařilo kázat evangelium v tak sekulárním prostředí.

* Ale jak na to? Když přijedou biskupové do Vatikánu a říkají: V naší farnosti jsou čtyři babičky, co jim papež radí?

Papež nemá konkrétní řešení pro každou farnost. Čeští biskupové a duchovní znají své prostředí lépe než on, odpověď musí vzejít od nich. Papež jim může jedině poradit, ať se jedou podívat do jiné země, aby se inspirovali.

* Může to být tak, že papež jako hlavní šéf teď českým biskupům řekne: Nemáte dobrá čísla, pracujte na tom a za rok chci vidět výsledky?

Ne, takhle to opravdu nechodí. Papež musí křesťany povzbuzovat, ne je za něco kárat. Navíc to, o čem mluvíme, není problém špatného managementu, jak říkáte. Nejde tu zdaleka jen o čísla. Důležité je také to, jakou víru ti lidé mají. Kdyby nám šlo jen o co největší počet křesťanů, nedopadlo by to s námi dobře.

* Čeští katolíci si někdy stěžují, že uvnitř místní církve není dost charizmatických osobností a kněží, jejichž kázání by odrážela svět, ve kterém žijí. Vnímá to Vatikán jako problém?

Nevím, jaká je v této věci přesně situace v České republice. Ale pravda je, že chceme mít charizmatické vůdce. Takoví lidé vždy posunovali věci kupředu.

* Není problém v tom, že řada vášnivých, zaujatých lidí, které by česká církev potřebovala, prostě není schopná žít v celibátu? Často se v téhle souvislosti mluví o tom, že by ho měl papež zrušit. Udělá to?

Já jsem kněz a nejsem ženatý. Ne proto, že bych neměl rád ženy, ale proto, že chci dát všechno církvi a Bohu. V naší církvi je tradicí takto ukázat naprostou oddanost. A nevidím perspektivu, že by se to mohlo v blízké době měnit. Ale pokud hledáte odpověď na to, proč není tak snadné najít dobré kněze a teology, nehledejte ji v celibátu, ale ve všeobecné ztrátě víry.

* Papež určitě ví i to, že Češi nemají s katolickou církví nejlepší zkušenosti. Naši předci zažili násilnou rekatolizaci. Vnímá to dnes vedení církve tak, že byla chyba někoho nutit, aby se vzdal své víry?

Každá země má své dějiny, které mohou mít negativní dopad na vnímání církve. Nepochybně to tak může být i v Česku. Nejlepší, co teď můžeme udělat, je ukázat, že už nejsme nějaká mocnost, která využívá své síly, ale že chceme naopak sloužit. Rekatolizace v minulosti je problém pro historiky.

* Ale pro některé Čechy je to stále jedna z překážek ve vztahu k církvi.

Tak musíme ukázat, že už nejsme pro Čechy nebezpeční, ale můžeme pro ně být přínosem.

* Byla tedy podle Vatikánu chyba nutit část Čechů, aby opustili svou protestantskou víru a stali se katolíky?

Nejsem teď kompetentní vydat takové stanovisko. Mohu ale říci, že k víře je nezbytná svoboda.

* Podle informací MF DNES plánuje papež říct na konci své návštěvy pár slov k Janu Husovi. Co konkrétně chce zmínit?

Možná něco řekne, ale nečekejte žádné překvapení. Určitě naváže na to, co řekl už jeho předchůdce Jan Pavel II. (ten v roce 1999 prohlásil, že lituje kruté smrti Husa, a uznal ho jako reformátora – pozn. red.)

* Ztráta víry rozhodně není česká specialita. Jak si vykládáte, že lidé v bohatých zemích nevěří v Boha?

Je zřejmé, že tradiční víra v Boha upadá. Situace, ve kterých lidé ztrácejí víru, jsou ovšem komplikované. Byla o tom napsána řada knih. Ale na tom, že je církev v Evropě málo početná, je i něco dobrého: víra jednotlivých lidí bývá často mnohem opravdovější.

* Možná by katolická církev byla početnější a živější, kdyby nekladla takové nároky na osobní život svých věřících. Třeba sex až po svatbě. Dnes, když lidé dlouho studují a žení se ve třiceti, je těžké takový závazek dodržet. Nebylo by z pohledu samotné církve praktické přizpůsobit se době, ve které žijeme?

Církev má dlouhou tradici svého pohledu na lidskou osobnost. Sex je odjakživa vázaný k jisté zodpovědnosti. Ano, dnes je sex úplně běžný způsob komunikace mezi lidmi, my ho však za tak všední věc nepovažujeme. Pro nás je sexuální vztah mezi mužem a ženou výrazem toho, že jsou společenstvím, které má přivést na svět nový život.

* Znáte papeže velmi dobře. Často se mluví o tom, že on není na rozdíl od svého předchůdce Jana Pavla II. takový extrovert, jinak řečeno není tak charizmatický. Je to pravda?

Jan Pavel II. a Benedikt jsou velmi odlišné osobnosti. Jan Pavel byl jako kněz neustále s lidmi, uměl s nimi mluvit – dokázal zaujmout sto tisíc lidí, kteří se shromáždili na Svatopetrském náměstí. Benedikt je spíše akademik se vším, co k tomu patří. Více se soustředí na slovo, jeho charizma spočívá ve slovech. Má skvělá kázání. A v osobním kontaktu je to velmi hodný člověk. Naslouchající a snažící se do hloubky pochopit, co mu říkáte.

* Jak často ho vidíte?

Vždy, když se setká s někým důležitým, se sejdeme a dáváme dohromady zprávu. Nebo mě pozve na oběd a diskutujeme.

* Jak si papež udržuje přehled o tom, co se děje všude ve světě?

Dostává takový výtah z mezinárodního tisku. A každý den v osm hodin večer kouká na zprávy na hlavním kanálu italské televize. Tedy pokud je doma. Ale nepředstavujte si, že by celý den sledoval televizi nebo brouzdal po internetu.

* Zaregistroval papež například to, že americký prezident Obama už nechce v Česku radar?

Papež je o tom informován, ale nemůže k tomu dávat žádná stanoviska. Vyjadřuje se hlavně v situacích, kdy někdo ve světě trpí nebo je lidem činěno bezpráví.

* Zná papež někoho z českých politiků? Třeba Václava Havla?

Ano, Václav Havel je tady hodně známý. S Janem Pavlem II. měl velmi blízký vztah. Všichni si tady pamatují větu: „Nevím, zda vím, co je to zázrak, ale odvažuji se říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Havel ji pronesl, když Jan Pavel II. přijel poprvé do Prahy. Papež Benedikt mi také říkal, že si Havla velmi váží, a přestože nemají naplánované setkání mezi čtyřma očima, doufá, že se v Praze sejdou.

* Jaký má papež denní program?

Ráno v sedm jde na mši. Nasnídá se a pak se modlí. Benedikt tráví modlitbami hodně času. Pracovat začíná v devět, kdy se sejde se svým tajemníkem. Do jedné hodiny odpoledne pak má audience. Třeba právě teď se setkává s patriarchy řeckokatolických církví, kteří přijeli z Východu. Pak má oběd a po něm si obvykle chvilku zdřímne. Odpoledne věnuje studiu a večer se setkává s kardinály a nejbližšími spolupracovníky. V půl osmé večeří, pak má ty zprávy, modlitbu a jde spát.

* Přečte si papež někdy třeba román, podívá se na film?

Zajímá ho teologie. Když si potřebuje odpočinout, studuje. Čte teologické texty nebo je sám tvoří. Jinou literaturu než teologickou nečte. A na filmy se nedívá.

* Ale hraje prý na piano….

Má své piano a ještě nedávno hrával se svým bratrem, který je hudebník, čtyřručně. Jednou jsem si je chtěl spolu vyfotit, ale nedovolili mi to. Benedikt má ke svému staršímu bratrovi velmi blízký vztah. On sice žije v Německu, ale na léto, kdy má papež prázdniny, vždycky přijede. Modlí se spolu, scházejí se u oběda, u večeře a diskutují.

***

Federico Lombardi

Hovoří jménem Vatikánu. Všichni mu říkají papežův mluvčí, ale Lombardi se brání: „Benedikt XVI. žádného mluvčího nepotřebuje, mluví za něj jeho texty.“ Lombardi, který je od svých třiceti let členem jezuitského řádu, se narodil v roce 1942 v Turínu. Věnoval se matematice a kvůli studiu teologie odjel do Německa. Benedikt XVI. ho rok po svém jmenování povýšil na šéfa tiskové kanceláře Vatikánu. Lombardi je kromě toho ředitelem v církvi vlivné vatikánské televize a rozhlasu.

S blížící se návštěvou Benedikta XVI. jsou spojena velká očekávání. Co od jeho návštěvy očekáváte vy? Jaký může být její význam pro církev i pro celou občanskou společnost?

biskup Václav Malý:

„Osobně očekávám, že Benedikt XVI. zmíní 20. výročí, kdy si připomínáme nabytí svobody. V té souvislosti se nabízí téma víra a svoboda v Kristu. Návštěvou Staré Boleslavi má možnost upozornit na duchovní kořeny českého národa, k nimž bezesporu patří sv. Václav a svatováclavská tradice.

Boží lid potřebuje povzbudit ve víře, lásce a naději – ve třech základních životních evangelijních ctnostech, na nichž stojí následování našeho Pána. Tak to navrhla ČBK a papežem to bylo přijato.

Setkáním s představiteli sesterských církví se stvrdí slova zemřelého Jana Pavla II. – cesta církve je cesta ekumenismu.

Společnost není tak hluchá, jak by se mohlo zdát, a proto se setkání s akademickou veřejností může dotknout zásadních otázek, jak lze skloubit upřímnou víru s rozumovými postuláty, což je oblast, v níž se papež velmi dobře orientuje. Mladá generace při setkání s ním jistě zaslechne nosné myšlenky týkající se odpovědnosti ve vztazích, úctě k životu a stvoření.

Modlím se za to, aby návštěva nebyla jen demonstrací toho, že nás věřících není tak málo, jak se někdy zdá, ale aby přispěla k posílení a prohloubení naší víry a k lepšímu vzájemnému vnímání církve a společnosti.“

Mons. Václav Malý, pomocný biskup pražský (koordinátor papežské návštěvy)

Během návštěvy Benedikta XVI. nebude chybět chvíle speciálně věnovaná mládeži ve Staré Boleslavi. Jak by podle vašeho doporučení měla mládež využít zbývajících dní do jeho příjezdu, aby se na jeho návštěvu připravila?

biskup Jiří Paďour:

Všeobecně připomínám, že křesťanská mládež je součástí Božího lidu. A tak doufám, že mladí lidé prožívají přípravu na návštěvu Svatého otce ve svých farnostech s ostatními, inspirováni našimi pastýřskými listy na téma: víra, naděje a láska.

Specifikum mladého nadšení, které znám ze setkání mladých na všech úrovních, vyvěrá ze zvláštního vztahu, který projevil Jan Pavel II. vůči mladým a který se stonásobně vrátil v ozvěně sympatie miliónů z celého světa. Benedikt XVI. na tuto tradici jemně navázal a ve svých promluvách k mladým je zřejmé, že bere vážně jejich naděje i kříže.

Jak se připravit? Přečíst si něco z jeho projevů nebo kousek z knihy o Ježíši Kristu, nebo prostě několikrát v duchu nebo nahlas říci ze srdce: „Pane Bože, děkujeme ti za Petra dnešních dnů! Děkujeme ti za prostředí Církve!“ Můžeme biblicky i aktuálně říci: „Přijď, Pane Ježíši!“, „Přijď, Duchu Svatý!“, „Svatý otče, vítáme vás! Tady jsme doma! Buďte s námi u nás doma! V Praze, v Brně, ve Staré Boleslavi… A u nás doma.“

Mons. Jiří Paďour OFMCap., biskup českobudějovický (biskup-delegát ČBK pro mládež)

Na co se nejvíc těšíte?

Marcel Javora:

Velmi se těším na návštěvu papeže Benedikta XVI. My jsme s ním v duchovním kontaktu při každém slavení mše svaté. Jistě víte, že je výslovně zmiňován v mešním kánonu. Tvoříme s ním duchovní společenství. Žijeme z jeho služby. S důvěrou se jím necháváme vést. A právě při jeho návštěvě můžeme toto duchovní společenství a sounáležitost prožít fyzicky. To je veliký dar. Nesmírně by se mýlil ten, kdo by v účasti na této papežské mši svaté viděl jen nějakou demonstraci síly českomoravského katolictví, nebo exhibici. Je to možnost fyzicky prožít společenství kolem oltáře se zástupcem Krista, které jindy prožíváme duchovně. V tomto smyslu na papežskou bohoslužbu všechny lidi dobré vůle srdečně zvu.

Marcel Javora, katolický kněz

převzato ze zpravodaje Nový Jeruzalém 9/2009

Nevím, zda vím, co je to zázrak

„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky; do země zdevastované vládou nevzdělanců přijíždí živoucí symbol vzdělanosti; do země donedávna ničené ideou konfrontace a rozdělení přijíždí posel míru, dialogu, vzájemné tolerance, úcty a laskavého porozumění, zvěstovatel bratrské jednoty v různosti…“

(Václav Havel)

Uplynulo skoro dvacet let a Svatý otec přijíždí znovu a platí o něm všechno, co tak krásně vyjádřil před lety pan prezident Václav Havel. Víra nám dává schopnost vnímat v návštěvě Svatého otce ještě víc: v papeži, nástupci apoštola Petra, kterého sám Pán ustanovil viditelnou hlavou církve, k nám zvláštním a jedinečným způsobem přichází sám Ježíš, tentýž Ježíš, který procházel kdysi Svatou zemí, se stejnou mocí jako tehdy. Věříme, že i my dnes s přípravou na papežskou návštěvu připravujeme-nový-zázrak?

Zázrak je normální způsob, jak se Bůh hmatatelně projevuje v našich osobních i společných dějinách. Bůh však potřebuje, abychom mu nechali prostor, a tak mu umožnili projevit jeho moc. On se nevlamuje do našich životů násilím z úcty k lidské svobodě. Navíc Bůh je větší než naše představy a očekávání a proto nás často překvapí, že jedná jinak než jsme si představovali. Tak si třeba ani nevšimneme jeho zásahu nebo mu neporozumíme. Naším úkolem proto je vytvářet prostor pro Boží působení. Jak? Je to samozřejmě modlitba, která však nemá přesvědčit Boha, aby něco udělal, ale má nám dodat odvahu k velkorysosti a důvěře, novou sílu v únavě, světlo v rozhodování. A protože církev jsou propojené nádoby, mohou službou modlitby podporovat praktické přípravy-naši-nemocní.

Pro všechny ostatní je důležité být při tom. Navzdory námaze, nepohodlí, navzdory tomu, že na místě neuvidím tolik, co přes televizní kamery v pohodlí domova. Společně vytvořit něco krásného pro Boha!

Mozaika je složena z malých barevných kamínků. Jednotlivé kamínky samy o sobě nevytvoří obraz, teprve spolu s ostatními. Ale i bez jednoho kamínku, který by chyběl, je obraz neúplný, narušený. Záleží na každém z nás, jaký obraz o církvi vytvoříme v Brně nebo ve Staré Boleslavi. Nikdo by neměl spoléhat na to, že tam budou ostatní, a pokud je to jen trochu možné, neměl by chybět.               

Mons. Jiří Mikulášek

Křestanství nepřineslo žádné sociálně-revoluční poselství. Přináší setkání s živým Bohem, tedy s nadějí, která proměňuje život i svět zevnitř.

srov. Spe salvi, 4