Děkujeme za nového Svatého otce Františka

Zdroj: stránky ČBK
Fotografie

První mše sv. nového papeže

Ve čtvrtek 14. března od 17.00 hodin bude nový Svatý otec František za účasti všech kardinálů celebrovat děkovnou bohoslužbu v Sixtinské kapli ve Vatikánu, kde probíhala volba papeže.

První Anděl Páně

S novým papežem se setkáme při modlitbě Anděl Páně v neděli 17.3. ve 12.00 hodin.

Uvedení do úřadu

Podle sdělení Svatého stolce mši na zahájení pontifikátu za účasti mnoha mezinárodních delegací bude nový římský biskup slavit v úterý 19. března na slavnost sv. Josefa, ženicha Panny Marie, v 9.30 hodin.

(možná budou přenosy v TV Noe)

Novým papežem byl zvolen kardinál Bergoglio

13. 3. 2013, 20:52

Sbor kardinálů-volitelů dnes (13. března 2013) ve večerních hodinách zvolil nového římského biskupa – papeže. Stal se jím kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup z argentinského Buenos Aires, a zvolil si jméno František.

Vatikán: Výsledek úspěšné volby ohlásil celému světu krátce po 19.00 bílý kouř stoupající z komína Sixtinské kaple, kde konkláve od úterního večera probíhalo, a vzápětí i zvuk zvonů svatopetrské baziliky.

Jméno nového papeže pak ve 20.13 hodin oznámil z hlavního balkónu baziliky francouzský kardinál Jean-Louis Pierre Tauran. Tradiční latinskou formulací začínající slovy Annuntio vobis gaudium magnum: habemus papam… („Oznamuji vám velikou radost: máme papeže…“) sdělil, že novým Petrovým nástupcem byl zvolen kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup z Buenos Aires. Vybral si jméno František a bude tak vůbec prvním nositelem tohoto jména mezi papeži. Zároveň jde o prvního jezuitského papeže.

Jorge Mario Bergoglio, SJ, se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Na kněze byl vysvěcen 13. prosince 1969 jako jezuita. Působil poté jako novicmistr v San Miguel, kde zároveň vyučoval teologii. V letech 1973–1979 byl provinciálem jezuitů v Argentině a v letech 1980–1986 rektorem filozofické a teologické fakulty v San Miguel. Po dokončení doktorských studií v Německu působil jako zpovědník v Córdobě.

20. května 1992 byl jmenován pomocným biskupem v Buenos Aires, biskupské svěcení přijal 27. června téhož roku. Dne 3. června 1997 se stal biskupem-koadjutorem a biskupského stolce v Buenos Aires se ujal 28. února 1998. Zároveň působí jako ordinář věřících východního ritu v Argentině. V letech 2005–2011 byl předsedou Argentinské biskupské konference. Kardinálem jej jmenoval papež Jan Pavel II. dne 21. února 2001.

Článek z RadioVaticana.cz:

Kardinal Bergoglio: Vztahuje-li se cirkev sama k sobe, je to projev choroby

„Začne-li se církev vztahovat sama k sobě, roznemůže se,“ je přesvědčen kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup Buenos Aires, s nímž vedl rozhovor redaktor internetového deníku Vatican Insider během jeho návštěvy v Římě, kde se účastnil kardinálské konzistoře, na níž se hovořilo o nové evangelizaci.

„Vztahovat se k sobě samé je v případě církve projev duchovní nemoci, které je třeba se varovat,“ domnívá se dále argentinský kardinál. „Normálně církev existuje jako misijní společenství. Musíme proto vycházet ze sebe a přinášet poselství Krista druhým. Proto hledáme kontakt s rodinami, které nenavštěvují kostel. Místo abychom byli jenom církví, která, byť s otevřenou náručí, čeká a přijímá ty, kdo přicházejí, my se snažíme být církví, která vychází ze sebe, jde k lidem, kteří s ní nemají kontakt, neznají ji nebo z ní odešli a je jim lhostejná. Organizujeme misie na veřejných prostranstvích, kde se pohybuje hodně lidí, modlíme se, slavíme eucharistii, nabízíme svátost křtu, který po krátké přípravě udílíme. Takový je styl celé diecéze i farností. Kromě toho se snažíme oslovit i vzdálené lidi pomocí digitální prostředků, internetu apod.“

Kardinál Bergoglio pak na otázku týkající se různých pnutí a tření uvnitř církve odpověděl, že už mezi prvními učedníky církve existovalo napětí a je patrné i při četbě Nového zákona. „Nesrovnalosti a střety se v církvi vyskytují od počátku a neměly by nás pohoršovat. Kardinálská hodnost je služba a nikoli chlouba. Domýšlivost a chvástání jsou výrazem světské spirituality, která je v církvi tím nejhorším hříchem, jak to říká Henri De Lubac v Meditacích o církvi. Světská duchovnost je vlastně jakýsi náboženský antropocentrismus, který nese určité znaky gnosticismu. Kariérismus a snaha o postup je součástí této světské spirituality. Kdo však propadne chlubivosti v onom vztahování se k sobě samému, skrývá v sobě obrovskou bídu. Často to vysvětluji příkladem páva, který je při pohledu zepředu nádherný. Pokud jej však obejdeme a podíváme se zezadu, ukáže se celá realita.“

„Při pohledu na nedostatky a určité hříchy v církvi, pokračuje dále argentinský kardinál, je třeba neztratit ze zřetele kvality a svatost mnoha mužů a žen, kteří i v dnešní církvi působí. Nesmím být pohoršen chybami některých lidí, protože církev je moje matka. Na nedostatky a hříchy musím hledět jakobych viděl nedostatky a chyby svojí maminky. A když vzpomínám na ni, přichází mi na mysl především spousta krásných a dobrých věcí, které vykonala, nikoli její nedostatky či chyby. Matku brání srdce naplněné láskou dřív než samotná slova. Kladu si otázku, zda v srdci těch, kteří přejímají onu dynamiku skandálů, je vůbec přítomna láska k církvi. Když se dívám např. na římskou kurii, pokračuje kardinál Bergoglio, vidím, že je to instituce služby, organismus, který mi slouží. Někdy se objeví nedobré zprávy, často zesílené a někdy i manipulované snahou skandalizovat. Žurnalistům hrozí riziko, že někdy podlehnou jakési koprofilii a budou tak navádět ke koprofagii. To je ostatně častý hřích, který poznamenává mnohé – vidět stále jen to špatné, a nikoliv to dobré. Římská kurie má jistě svoje nedostatky, ale zdá se mi, že se příliš málo zdůrazňuje svatost mnoha zasvěcených osob i věřících laiků, kteří tam pracují,“ reaguje na neustávající kampaň italských médií kolem Vatikánu arcibiskup Buenos Aires, kardinál Jorge Mario Bergoglio.

Milan Glaser