Dobrodružství s Bohem

Fotogalerie

Proč jsi přijel(a) na tuto duchovní obnovu?

Byla jsem tady už několikrát a vždy se mi tu moc líbilo, proto jsem přijela i teď. Zklidním se, zapřemýšlím nad životem a načerpám novou sílu.

Adventní uklidnění, načerpání sil pro nadcházející čas, urovnání myšlenek a „odhození“ břemen.

Přijela jsem, protože jsem zde dlouho nebyla a chtěla jsem vidět známé tváře. Taky mě zajímalo téma o kterém jsme hovořili.

Abych se podívala, jak taková duchovní obnova vypadá.

Chtěla jsem se duchovně obnovit, načerpat energii a přiblížit se víc Pánu.

Cítila jsem potřebu se duchovně obnovit a zatím se mi to tu vždycky povedlo.

Znám otce Pacnera a jevilo se mi to všechno jako příjemné společenství, relaxace a zklidnění mysli před Vánocemi a zkouškovým obdobím.

Zaujalo mě to téma, tak jsem dojela.

Je to takový dobrý vysazení a odpočinek.

Potřebovala jsem se trošku odreagovat od všedních starostí a načerpat duchovní posilu v čase přípravy na příchod Krista.

Trochu si poskládat myšlenky, líbilo se mi tu minule.

Protože si myslím, že to určitě potřebuji.

Protože to potřebuji jako sůl.

Na duchovní obnově jsem nikdy nebyla, takže mě zajímalo, jak to vypadá a probíhá, ale taky jsem asi doufala, že mi dodá sílu do období zkoušek a stresu …

Abych si do dalšího života něco odnesl.

Vždycky se mi tu líbilo, takže jsem sem prostě chtěla jet a opět se úžasně zklidnit s Pánem.

Abych vyzkoušel něco nového, poznal nové lidí.

Protože je třeba se občas zastavit, ztišit a naslouchat a doba adventní je k tomu ideální.

Přijela jsem, abych se „duchovně obnovila“.

Trochu se zklidnit.

Nikdy jsem na žádné nebyla a mimo jiné přijela jsem se ztišit v adventní době a promyslet věci, které mě trápí.

Díky dobrým zkušenostem z minula. Také jako osvěžení vztahu k Bohu.

Ze „zvyku“. Už je to má třetí duchovní obnova, na níž zde jsem a z předchozích dvou mám velmi dobré zkušenosti. Duchovní obnovy ve Slavkově jsou navíc mými jedinými akcemi, a alespoň část dne opravdu zasvětím Bohu.

Letos z jara jsem se zde zúčastnil duchovní obnovy, která byla pro mne duchovním obohacením. Tuto atmosféru jsem chtěl znovu zažít. Proto jsem přijel.

Abych se v tom předvánočním shonu na chvíli zastavila a načerpala duchovní dávku.

Načerpat nové síly, ztišit se, rozjímat.

Ještě nikdy jsem na žádné obnově nebyla, tak jsem chtěla vědět jaké to je. Také proto, abych se v předvánoční době zklidnila a něco nového dověděla.

Abych přišla na jiné myšlenky, něco nového se dozvěděla. Duchovní obnovy zde v klášteře jsou vždy perfektní.

Abych poznala Boha ještě blíž.

Na duchovní obnovu jsem přijel, protože se mi zde líbí společenství v Kristu, a také nabrat nové myšlenky a sílu na cestě po Božích stezkách.

Protože jsem tu minule nebyl.

Co Tě nejvíce oslovilo:

Oslovila mě myšlenka, že bychom si měli na lidech všímat více jejich pozitivních vlastností. Osobně jsem si všimla, že se až příliš často zabýváme tím, co kdo udělal špatně, ale ty dobré věci přehlížíme. Vždyť když budeme rozvíjet dobro, nezbude tolik místa na zlo.

Oslovila mě přátelská atmosféra, obohacení duchovním slovem a myšlenkami otce Pacnera.

Nejvíce mě oslovilo povídání o otcově životě, potom vykládání o poušti.

Že to u nás v církvi tak žije. Snad má Pán radost.

Možnost zamyslet se nad věcmi z nového úhlu pohledu, který nabídl otec Jan.

Všechno, celé se mi to líbilo.

Křesťan v armádě, která je všude.

Oslovilo mě povídání otce Pacnera a myslím, že bylo zajímavé pro další život. Byla bych uvnitř moc ráda, kdyby otec někdy přijel na další některou obnovu. Jsem ráda, že jsem tu mohla být a prožít dnešní den ve společenství mladých lidí.

Vyprávění otce Pacnera.

Situace otce Pacnera v armádě.

Radostný a optimistický pohled na život.

Myšlenky otce Jana, znám ho už déle, ale teprve tady jsem ho mohla poznat v jiném světle, než jenom při mši svaté.

Nový, mnou zatím nepoznaný, způsob průběhu obnovy, zážitky otce Jana …

Ani ne tak slova, která otec Pacner říkal, nýbrž svědectví, které vydával.

Nejvíc mě zaujala myšlenka, že působením Boží lásky může poušť v našem srdci vykvést.

Nejvíce mě oslovilo to, jak otec povídal příběh z Bible o ochrnutém člověku, kterému Ježíš řekl ať vezme své lůžko a jde (následuje ho). Pán nás neodsuzuje za naše chyby, nevyčítá nám je. On nás má rád takové, jací jsme.

Oslovil mě příběh o ochrnulém člověku, kterého Ježíš pro jeho víru a víru jeho přátel uzdravil. On vstal plný energie a velebil Ježíše.

Podobenství o Samařance – nikdy mě nenapadlo to, co říkal otec Jan, že byla žena, která měla 5 mužů, se šestým žila a sedmý byl Ježíš – číslo plnosti.

Adorace.

Adorace. Určitě adorace, která byla opravdu krásná.

Adorace, čtení z Písma.

Chvíle ticha, kdy jsem si mohla jen tak rozjímat.

Diskuse, hraní na kytaru.

Oslovilo mě to, že i tak mladí lidé mají rádi Boha, obětují mu celou sobotu a dají přednost před počítačem nebo hospodou …

Příjemná atmosféra, spousta skvělých lidí, spousta hudby. Hudba mi pomáhá modlitby mnohem lépe a zbožněji prožít.

Zpověď, adorace.

Co si s sebou odnášíš?

Odnáším si hlavně nové zkušenosti.

Pohodu a pokoj.

Povzbuzení a pocit radosti (co víc si přát).

Povzbuzení do dalších kroků křesťanského života.

Odnáším si klid v duši.

Klid a mír v duši … a taky radost.

Radost a nové věci.

Zklidnění, odvahu, naději.

Odnáším si plno posily, dobrý pocit z krásně prožité obnovy, duchovní načerpání a nabití.

Dobrý pocit, předsevzetí.

Zážitky a duchovní naplnění z tohoto sobotního odpoledne.

Načerpala jsem z otce Jana jeho optimismus a Boží lásku, která z něj vyzařuje.

Nové zážitky, poznání a taky chuť a odhodlání dávat svou víru daleko víc najevo.

Velkou radost, potěšení, obnovení.

Radost, nadšení.

Odnáším si s sebou klid v duši.

Čisté srdce naplněné pokojem, láskou … a vím, že Bůh je vždy u mě a mě vyslyší.

Větší klid v duši.

Zážitek a pár myšlenek, o nichž doufám, že se mi podaří je aplikovat ve svém životě.

Radost v srdci.

Zjistila jsem, že Bůh u mě není na prvním místě a ráda bych to napravila.

Nové vědomosti, sílu, radost.

To, že nemusím být nejlepší, každý je jiný a umí něco jiného a to je přece dobře, protože si můžeme navzájem pomáhat a povzbuzovat se… také spoustu dalších myšlenek, které mě předtím nenapadly, i když texty znám.

Příjemný pocit v srdci, jsem naplněná novou duchovní silou.

Rozptýlení, mám o čem přemýšlet.

To, jak by se měl člověk chovat k druhým lidem.

Rozhřešení.

Rozhřešení, novou sílu, příjemný pocit (i v žaludku).

Odnáším si to, co vyplývá z tohoto příběhu: abych, když jdu ke zpovědi a odcházím, tak byl plný energie, znovu vstal, chválil a následoval Boha, protože mi vždy odpouští, vždy mě pozvedá a dává svoji lásku. Děkuji Bohu za to, jak mě nekonečně MILUJE.