Farní zájezd na Šumavu, do Bavorska a Rakouska

Video ze soutěsky Partnachklamm

Foto Milan Vavro

Foto Pavel Galata 1. den

Foto Pavel Galata 3. den

Foto Libor Šoupal

Ve dnech 11. až 14. června 2012 jsme se zúčastnili farního zájezdu na Šumavu, do Bavorska a Rakouska. První den byl věnován putování po Šumavě. Úvodní zastávka byla v Prachaticích v rodném městě sv. Jana Nepomuka Neumanna. Po mši svaté a prohlídce krásného kostela jsme přes historické náměstí přešli do rodného domu světce, kde je dnes klášter a hospic. Místní řeholní sestra nám podala základní informace o historii objektu a umožnila nám prohlídku domu.

Z Prachatic jsme projížděli středem Šumavy se zastávkami na Horské Kvildě, Kvildě, Antýglu a Sušici. Procházky kolem Hamerského potoka a kolem řeky Vydry byly příjemným doplněním odpoledního programu.

Druhý den po noclehu, mši a snídani v Petrovicích jsme přes Dobrou Vodu cestovali do Bavorska. V Dobré Vodě u sv. Vintíře je postaven monumentální skleněný oltář. Výzdoba kostela je doplněna i skleněnou křížovou cestou, obětním stolem, betlémem a sochou sv. Vintíře.

První zastávka v Bavorsku byla v městě Regensburgu s prohlídkou katedrály a historického centra města. Cestou na ubytování v alpském městečku Oberau jsme se zastavili na krátkou prohlídku kláštera Benediktbeuern. Toto bylo jediné místo, kde nám nepřálo počasí – poprchávalo.

Třetí den byl programem nejbohatší. Po snídani v hotelu nás páni řidiči odvezli do Garmisch-Partenkirchenu, kde po prohlídce skokanských můstků s olympijským areálem na nás čekala cesta soutěskou Partnachklamm. Divoká řeka a vodopády v soutěsce vykouzlily v našich myslích nádherné vzpomínky na toto místo. Následovala cesta pod nejvyšší horu Německa – Zugspitze s procházkou kolem alpského jezera Eibsee. Odsud jsme po odpolední prohlídce historické části Partenkirchenu, zámku Linderhof a města Oberammergau, kde se každých 10 let pořádají monumentální pašijové hry, zamířili do kláštera Ettal, a zde jsme denní program zakončili mší svatou v pěkné moderní kapli.

Poslední den byl zaměřen na Rakousko, a to na město Innsbruck a poutní místo Eben – u svaté selky Notburgy. V Innsbrucku měl každý možnost vychutnat si toto krásné alpské město, které mimochodem dvakrát hostilo zimní olympijské hry a je stejně jako Garmisch-Partenkirchen jedním ze 4 měst, kde se na přelomu starého a nového roku koná legendární turné čtyř můstků. Posledním místem na cestě domů bylo poutní místo Eben, kde jsme náš poutně – poznávací zájezd zakončili mší svatou s poděkováním za vše, co jsme mohli společně prožít.

Na závěr je na místě složit velký dík otci Milanovi a paní Hrdové, kteří se lvím podílem zasloužili o zdárný průběh zájezdu. Milé bylo, že oproti původním předpovědím počasí, kdy byly avizovány takřka souvislé vytrvalé deště, bylo počasí pro takovýto zájezd jako stvořené. Polojasno, místy krásně slunečno, a když pršelo, tak vždy jen když jsme sedli do autobusu k přejezdu na další místo trasy našeho putování.

Za všechny (věřím, že spokojené) účastníky farního zájezdu: P. Galata

Zájezd do Bavorska

V pondělí 11. června v šest hodin ráno odjížděl od fary ze Slavkova autobus poutníků nejen z naší farnosti. Cílem putování byla krásná místa na Šumavě a v Bavorsku. Tak jako jsme se mohli radovat z nádherné přírody a kulturních památek, stejně naplňovala naše srdce vděčnost Bohu, za všechno stvořené a za to, že skrze člověka koná velké věci. Aby krásné zážitky nebyly jen přechodnou záležitostí, ale mohli jsme je skutečně prožít, pomáhala nám modlitba a mše svatá každý den.

Velmi oceňuji možnost setkat se s lidmi z naší farnosti, nejen ve farnosti při bohoslužbách a pravidelných úkonech, ale také jen tak být s nimi. Nespěchat, mít čas naslouchat a objevovat to krásné a jedinečné Bohem darované v každém z nás. Jaká radost, když dva kostelníci mohou povečeřet u jednoho stolu a nemusí řešit drobnosti, které vyžaduje chod při bohoslužbách. Ani toho nemusí mnoho namluvit, nemusí se vtěsnávat do kůže toho druhého, mohou zůstat tím, kým jsou, ale stačí, když jsou spolu. To ostatní už zařídí Pán Bůh. On způsobí, že najednou pochopíme toho druhého a zapomeneme na to, že nám stoupnul na nohu. On nám pomůže najít společnou řeč, aniž bychom se do toho museli nutit. To On způsobí, že když kráčíme vedle sebe, přizpůsobíme tempo jeden druhému. A vše korunuje velkým pokojem v srdci, ne vynuceným, ale darovaným. Nechci opomenout vše krásné, co jsme viděli, ale přesto si myslím, že v tomto pohledu, byl pro mě poutní zájezd opravdu jedinečným. A proto také děkuji nejen za sebe, otcům Milanovi a otci Pavlovi za to, že právě oni dávali směr naší pouti, ale také paní Hrdové za vše co zařizovala i přes zdravotní potíže, za krásný varhanní doprovod Václava Vymazala při bohoslužbách, paní inženýrce Zvěřinové za pohotovou překladatelskou službu, ale také všem poutníkům, kteří dokázali být spolu, být pro druhé. Do Slavkova jsme se vrátili ve čtvrtek v nočních hodinách, ale obdarovaní a vděční za Boží ochranu a příznivé počasí na cestách.

Jana Lstibůrková