Fotografie z pouti k turínskému plátnu
Fotogalerie z pouti do Turína.
Na pouti k Turínskému plátnu
V letošním roce bylo v italském Turíně mimořádně vystaveno Turínské plátno – pohřební plátno, které na sobě nese otisky Kristova těla. Naše slavkovská farnost pořádala 16. – 20. května poutní zájezd, na kterém jsme mimo jiné mohli osobně tuto relikvii shlédnout.
Po cestě jsme navštívili několik italských měst. Prvním byla Padova s bazilikou sv. Antonína Paduánského. Tento oblíbený světec zde žil ve 13. století. Přesto, že zemřel ve svých 36 letech, stal se obdivuhodným kazatelem, při jehož promluvách se obraceli na víru i ti největší odpůrci. Jeho strhující proslovy si přišlo poslechnout někdy až 30 tisíc lidí. Věřící se k němu často obracejí při hledání ztracených věcí, lépe je však prosit o nalezení duchovních hodnot – například ztracených vztahů mezi lidmi nebo ztracené víry v Boha. Zde jsme měli po prohlídce kostela českou mši svatou.
Dalším místem bylo v blízkosti Turína Colle Don Bosco, rodiště sv. Jana Boska, který se staral o výchovu opuštěné mládeže. V Turíně jsme ještě navštívili kostel Panny Marie Pomocnice s hrobem Dona Bosca. Je zde vybudovaná tzv. oratoř, neboli velký komplex budov, který slouží kongregaci saleziánů. Jedná se o celosvětové společenství kněží a laiků, kteří se věnují výchově mládeže podle pedagogické metody svého zakladatele, nazvaného Preventivní výchovný systém, neboli předcházení problémů vedením k pozitivní činnosti.
Vrchol naší pouti – Turínské plátno, bylo vystavené v katedrále sv. Jana Křtitele. Během několika týdnů je shlédlo kolem dvou milionů poutníků, proto byly k místu vybudovány přístupové cesty, na kterých se o poutníky staralo mnoho italských dobrovolníků. Součástí cesty, na které jsme se pohybovali pomalou chůzí asi dvě hodiny, byly panely s výstavou a promítací sál s popisem relikvie v základních světových jazycích. V bazilice bylo plátno vystaveno před oltářem a za bezpečnostním sklem v přítmí, aby vynikly krvavé stopy Kristova umučeného těla a jeho ran. Na pohřebním plátnu, zvaném Syndonu, se také objevují jiné obrysy, než od krve. Ty vynikly až v minulém století při prvním vyfotografování a vyvolání negativu filmu. Tím vznikl pozitiv obrazu Kristovy tváře (plátno se totiž chová jako „negativ“). Poutník měl možnost setrvat před plátnem v tichu asi tři minuty. V tomto krátkém čase nešlo ani tak o prohlížení detailů, jako o modlitbu a meditaci před plátnem, které se dotýkalo Ježíšova těla a nese na sobě pozůstatky jeho krve. Viděli jsme na vlastní oči množství ran, které Kristus podstoupil za odpuštění našich hříchů.
Na zpáteční cestě jsme zastavili ve Veroně, v Benátkách a v Mariazell. Zájezd byl povzbuzením naší víry, ale také obdivem nad krásami přírody a architektury navštívených měst.
P. Mgr. Milan Vavro, farář