Kající procesí při lidových misiích

Fofografie z procesí.

Jiné fotografie od Zdeňka Kábrta.

Bývá zvykem, že při lidových misiích se mají lidé zamyslet nad tím, co kazí kvalitu jejich života. To, co se na první pohled může zdát jako nejhorší, nemusí být zlé. Skutečným zlem jsou hříchy – např. nenávist, neodpuštění, msta, nedodržení slibu, zanedbávání vztahu k nejbližším, narušování rodinného pokoje, neláska mezi lidmi, sobectví a chamtivost, která někdy jde až za hrob. Ve výčtu těchto a podobných hříchů bychom mohli ještě dál pokračovat. Každý z nás už byl určitě některou z těchto hrozných skutečností zasažen. Po pravdě jistě musíme přiznat, že i my jsme svými hříchy přispěli k šíření zla ve světě. Rostoucí zlo přináší své „ovoce“. Kde se člověk vědomě nezřekne zla, nezaujme postoj kajícnosti a nesnaží se odčinit to, co způsobil, tam se zlo stále rozrůstá. Při lidových misiích by se aspoň někteří měli vědomě rozhodnout, že přetnou tento řetězec zla a znovu vezmou věci za správný konec.

Při kajícím procesí jsme šli od kostela průvodem k jednomu z křížů a u něj odprošovali za hříchy, které se udály ve Slavkově a v obcích od posledních lidových misií (a to už je pěkných pár desítek let). A to jménem svým i jménem těch, kteří už nejsou mezi živými anebo se z různých důvodů průvodu nezúčastní. I oni přispěli svým podílem a svým hříchem. Nastávající šero znázorňuje tmu hříchu, která se vkrádá do tohoto světa. Během cesty se zpívaly starobylé kající žalmy z Bible.

o. Milan Plíšek