Kostel v Němčanech posvěcen

Fotogalerie Oldřich Svoboda

Naše první setkání s otcem biskupem Vojtěchem.

Už týden dopředu nám mamka,babička a také pan farář vykládali, že do našeho kostelíčku příjde velká návštěva. V sobotu jsme se nastrojily a šly do kostela. Seděly jsme s mamkou uplně daleko vepředu. Kostel byl moc plnej lidí. A pak přišel otec biskup a měl čepici jako Mikuláš. Ty čepice měl dvě a pořád si je měnil. Taky měl velkou hůl. Mě (Verunka) se líbilo jak kropil kostel a všechny okolo. A mě (Maruška) se líbilo jak otec biskup mazal ty kytičky na zdi. Dostaly jsme od otce biskupa křížek a požehnání. A ještě do dírek nastrkali, mamka říkala, že jsou to ostatky svatých. Pak je přilepili a celý to namazali olejem. A taky kostel celej zakouřili. Když byl konec dostaly jsme pochvalu, že jsme vydržely nezlobit. Potom jsme šli všichni do sálu na koláček. Dostaly jsme ještě obrázek s požehnáním a taky se snámi otec biskup vyfotil. V sále bylo moc lidí a taky Simonka, Kačenka, Barborka, Kuba, Marek , Karolínka a my dvě.

Maruška a Verunka Kovaříkovi ( 5 let)

Příchod a přivítání otce biskupa

V sobotu 29. října, v den památky mučednice a rodačky z Brna, blahoslavené Marie Restituty Kafkové, posvětil otec biskup Vojtěch Cikrle nový oltář a kostel sv. Antonína. Stalo se tak po ukončení generální opravy kostela a pořízením definitivní liturgické úpravy podle směrnic II. vatikánského koncilu. K posvěcení se požaduje, aby oltář byl pevně spojený s kostelem a měl kamennou desku. Posvěcením se tak stává kostel místem slavení eucharistické bohoslužby – mše svaté, ke které se schází místní Boží lid.

Požehnání vody a pokropení lidu, stěn kostela, oltáře a ambonu
Otec biskup přijel do Němčan s jáhnem Josefem Múčkou a připravil se v domě rodiny Svobodových. Odtud vyšel v 17 hodin v průvodu ministrantů a kněží, faráře Milana Vavra, farního vikáře Petra Marečka a tasovského faráře Pavla Kryla, který vedl architektonickou stránku úprav liturgického prostoru.

Po přivítání biskupa farářem následovalo požehnání vody a pokropení stěn kostela, oltáře a ambonu. Biskup také pokropil shromážděné věřící, kteří tvoří duchovní chrám, na znamení pokání a na připomínku křtu. Voda v kropenkách u vchodu kostela nám tuto milost stále připomíná. Následovala bohoslužba slova, četli Marie Andrlová a Jan Formánek. V homilii otec biskup zdůraznil, že kostely jsou potřebné, ale my máme mít chrám ve svém srdci. Svěcení kostela je především prosbou za posvěcení Božího lidu.

Vzývání svatých při litaniích

Chrám je viditelným znamením církve putující na zemi i obrazem církve přebývající v nebi. Proto se spojujeme ve společné prosbě k našemu Bohu a prosíme o pomoc Pannu Marii i ostatní naše nebeské přátelé.

Vkládání ostatků svatých po modlitbě po litaniích

Podle starého římského zvyku se do oltáře vkládaly ostatky mučedníků, aby se tak znázornilo, že oběť svatých má svůj původ a sílu v oběti Ježíše Krista. Do našeho nového oltáře byly vloženy ostatky sv. Liberata, sv. Constantia a sv. Victoria a otvor byl zazděn. Kromě ostatků je v oltáři zpráva o kostele a opravách s datem posvěcení a jménem biskupa. Je tam také vložen malý kámen z Golgoty (Kalvárie) v Jeruzalémě, pro připomínku Ježíšovy oběti na kříži.

Konsekrační modlitba po uložení ostatků svatých

Slavení Eucharistie je nejdůležitější a vlastně jediný nezbytný úkon, kterým je kostel a oltář posvěcen. Přesto však podle společné tradice východní i západní církve otec biskup přednáší také zvláštní konsekrační modlitbu; v ní se vyjadřuje úmysl navždy zasvětit kostel Bohu a vyprošuje se jeho požehnání.

Pomazání oltáře a stěn kostela po skončení konsekrační modlitby

Potom biskup oltář důkladně pomazal křižmem, měl dokonce kolem pasu velkou zástěru. Pomazáním olejem křižmem se oltář stává znamením Krista, který je „Pomazaným“ – vždyt‘ ho Otec pomazal Duchem Svatým a ustanovil ho za nejvyššího Velekněze, aby na oltáři svého těla přinesl svůj život jako obět‘ za spásu všech lidí. Pomazal také stěny kostela na 4 místech označených konsekračními kříži. Tím se znázorňuje, že kostel je celý a navždy zasvěcen křest’anské bohoslužbě.

Pomazáním křižmem se oltář stává znamením Krista, který je – a také se nazývá „Pomazaným“ – vždyt‘ ho Otec pomazal Duchem Svatým a ustanovil ho za nejvyššího Velekněze, aby na oltáři svého těla přinesl svůj život jako obět‘ za spásu všech lidí. Pomazáním stěn kostela křižmem se znázorňuje, že kostel je celý a navždy zasvěcen křest’anské bohoslužbě. Podle liturgické tradice se na stěnách kostela označují křižmem konsekrační kříže.

Okuřování oltáře a kostela po skončení pomazání oltáře

Pálením kadidla na oltáři se naznačuje, že Kristova obět‘, která se na něm tajemně a bez přestání zpřítomňuje, vystupuje k Bohu jako příjemná vůně. Zároveň znázorňuje, že modlitby věřících, kterými Boha odprošují a jemu děkují, vystupují až k Božímu trůnu. Především se však okuřuje Boží lid. Vždyt‘ právě on je živým chrámem a v něm se každý věřící stává duchovním oltářem.

Po skončení okuřování – přikrytí plátny a osvětlení oltáře

Přikrytí oltáře plátny se vyjadřuje, že křest’anský oltář je místem eucharistické oběti a Pánovým stolem, kolem kterého se radostně scházejí všichni věřící, aby se posilnili Božským pokrmem.

Boží lid na oltáři slaví památku Kristovy smrti a zmrtvýchvstání a přijímá Pánovu večeři. Proto se oltář připraví jako stůl obětní hostiny a slavnostně se ozdobí a kolem kterého se radostně scházejí všichni věřící, aby se posilnili Božským pokrmem, Tělem a Krví obětovaného Krista.

Plátno na oltář položili manželé Hromkovi, svíce přinesli manželé Paterovi a kříž postavila Terezka Paterová. Až je oltář připraven, jsou přineseny dary a slaví se Eucharistie, která je nejdůležitější a nejstarší částí celého obřadu.

První políbení oltáře kněžími

První mše svatá na oltáři

Na závěr slavnosti poděkovali otci biskupovi manželé Svobodovi a kněžím o. Milanovi a o. Pavlovi manželé Jindřichovi. Při bohoslužbě zpíval Pěvecký sbor Gloria, na varhany doprovázela Olga Frydrychová. Večer pokračovalo setkání všech farníků v obecním sále, kde se mohl každý s otcem biskupem pozdravit. Na závěr je třeba poděkovat všem, kteří přispěli k opravě kostela a k uspořádání slavnosti svěcení.

Slavnost výročí posvěcení kostela, neboli „němčanské posvícení“ se bude slavit vždy 29. října nebo v neděli bližší tomuto dni.

Asistence ministrantů s o. biskupem a kněžími

Pohoštění

Rozhovory

S ministranty

S mládeží

Dějiny kostela sv. Antonína

V roce 1676 byla nákladem zdejšího usedlého Matěje Ruprechta zbudována kaple ve velikosti 5 x 5 metrů, jde o nynější prostor pod kůrem. Kaple byla rozšířena v roce 1731 po dnešní schodek před kněžištěm. V té době byla zřejmě postavena i věž. Později byl kostel rozšířen o presbytář (místo, kde je oltář) a v roce 1872 přistavěna na východní straně sakristie. V roce 1918 byla v západní části interiéru vložena kruchta s varhanami. V 60. letech 20. století bylo přistavěno schodiště na kůr a poslední přístavbou v roce 2008 byla zpovědní místnost u věže.

Přehled oprav

Poslední velká oprava proběhla za administrátora P. Františka Cahy kolem roku 1970.

Nynější generální oprava kostela sv. Antonína probíhá již od roku 2008, kdy byl opraven interiér kostela včetně dlažby, elektroinstalace, ústředního plynového topení, výmalby, nových oken a vyzdění oltářů. Pod podlahou je štěrková vrstva s odvětrávacími kanálky kolem zdiva. Bylo zrestaurováno retabulum původního barokního oltáře se svatostánkem. Do kostela byly pořízeny nové dubové lavice. V roce 2009 se pokračovalo vybudováním štěrkového zásypu kolem zdiva s okapovým chodníkem, opravami venkovní fasády a to hlavně věže, byla pořízena věžní žaluziová okna a nová okna v kostele. Na věž byla vyrobena a pozlacena nová báň a opraven kovaný kříž. Byly otlučeny zavlhlé omítky v soklové části zdiva. V roce 2010 byly provedeny sanační omítky lodi kostela bez nátěru a odvětrávací kanál. V sakristii byl pořízen nový dřevěný nábytek. V roce 2011 opravy omítek říms a nátěr fasády lodi barvou Keim, nové dveře a schodiště do sakristie. Tumby (podstavce) oltářů byly opatřeny imitací mramoru, vyroben nový ambon a opraven vnitřek svatostánku. Před svěcením byl oltář opatřen deskou z jurského mramoru. Má na rozích křížky a uprostřed otvor pro uložení ostatků svatých.

Opravy si vyžádaly v letech 2008 – 2011 na rekonstrukci interiéru, fasády a opravy věže částku 2.200.000 korun. Včetně varhan z roku 1998 je to 2.800.000 korun.

o. Milan Vavro, farář