Modlitba práce a vztahy
Při kratičkém představení všech asi 50 zúčastněných jsme zjistili, že je mezi námi i řada přátel z jiných děkanátů. Duchovní obnova proběhla ve třech blocích. Po 45 minutové přednášce vždy následovala zhruba stejně dlouhá doba kdy se přednášená látka „nechala působit“ a kdy se každý mohl v klidu věnovat rozjímání nad tím, jak ho dané téma oslovilo. P. Martin neopomněl zdůraznit potřebu celkového zklidnění a doporučil omezit vzájemné rozhovory. Nebylo to jednoduché, protože řada účastníků se potkává méně často a tak bylo stále co diskutovat.
P.Martin zahájil úvahami na téma modlitby. Víceméně nám potvrdil to, co všichni tušíme – je třeba vyhnout se extrémům. Zdálo se být samozřejmostí, že modlitba bude pravidelná a že ji nebudeme bezmyšlenkovitě odbývat, ovšem P.Martin nás upozornil i na opačný extrém. Tím opačným extrémem může být i neustále se modlící muž, který zapomíná , že je současně i manželem a otcem (nebo synem či bratrem), jehož nikoliv symbolická spoluúčast je potřebná pro řádné fungování rodinného společenství. Z mírně pobavených tváří účastníků se dalo usuzovat, že většině z nás mužů tento „extrém“ asi nehrozí. Pokud je to proto, že jsme opravdu plně zapojeni do fungování našich rodin, tak je to jistě dobře…
Prostřední část duchovní obnovy otevřel P.Martin myšlenkou, že budování vztahů je těžká a náročná práce. Ve většině vztahů dochází čas od času k neshodám, které mají téměř vždy původ v různých prioritách zúčastněných. Pokud se k rozdílným prioritám přidá ještě nedostatek konstruktivní komunikace, krizové situaci se nelze vyhnout. P.Martin poradil jednoduchý způsob, jak si v rámci manželství muž s pomocí své manželky může stanovit priority. Přitom nejde o to aby manželka byla tím, kdo bude priority diktovat, ale spíše o to, aby byla jakýmsi zrcadlem, které muži pomůže podívat se na sebe „z venku“. Pro vyjasnění životních priorit je dobré, aby si je muž nejprve sepsal na papír. Poté požádal manželku, aby doplnila jaké jsou podle jejího názoru pro jejího manžela nejdůležitější věci. Dá se předpokládat, že pohledy obou na manželovy priority se nebudou shodovat a už zde můžeme vidět příčiny různých manželských neshod. Nakonec je dobré si k jednotlivým prioritám poctivě napsat, kolik času jim věnujeme – třeba během týdne. Nejeden odvážlivec, který se do tohoto experimentu pustí bude jistě překvapen, když zjistí, jaký je rozdíl mezi tím jak svůj život vnímá a jak se ve skutečnosti chová.
V části věnované našemu vztahu k práci nás zaujala myšlenka , že „přetížení prací“ může být i způsobem úniku muže před realitou – neshodami v rodině, starostmi o bydlení nebo dokonce i svědomím. Taková „pracovitost“ ale je více na škodu než k užitku. Takto vytvořené hodnoty většinou nemohou vykompenzovat devastaci mezilidských vztahů v rodině a jejím okolí. Často tato „pracovitost“ ničení našich vzájemných vztahů přímo způsobuje.
Jistě milým zjištěním pro P.Martina byl velký zájem zúčastněných mužů o svátost smíření. Aby se všichni zájemci mohli smířit s Pánem, museli během odpoledního bloku zpovídat tři zpovědníci.
Závěrem je třeba poděkovat našim školským sestrám, které pro nás muže duchovní obnovu uspořádaly a organizačně zajistily. Guláš , kterým nás pohostily, neměl chybu !!
Z. Mlčoch