Náboženství předškoláků

Spolu s otcem děkanem jsme při mši svaté děkovali za celý školní rok, za naše blízké, za sestřičky a za všechny milosti, kterých se nám dostalo, třeba právě prostřednictvím výuky náboženství.

Na více než dva měsíce se tak rozloučíme se sestrou Josefou, která vyučování obětavě připravuje. Asi se nám bude stýskat po jejím vyprávění, po písničkách, po společných hrách, modlitbách. A také po kamarádech! Nejenom těch „člověčích“, ale také plyšových. Možná jste si při nedělní mši svaté všimli kloučka či holčičky s batůžkem -pejskem nebo jelínkem na zádech. Naši dva věrní kamarádi Hafík a Julínek navštěvují během roku několikrát rodiny dětí a prožívají s nimi vždy týden u nich doma. Všechny svoje „zážitky“ poctivě zaznamenávají ve svých památníčcích a děti i jejich rodiče se tak mohou díky těmto zápiskům blíže seznámit, vzájemně obohatit. A co například skrývá Julínkův deníček?

„…Když pondělí zaklepe na dveře,
Julínek nastraží parůžky,
čeká ho další návštěva
u Jiříka či Anušky.
Tohle těžké rozhodování,
vyřeší jedno losování…“

„….Aby se Julínkovi nestýskalo po vůni lesa, udělal si s námi výlet do lesa na konvalinky. Na důkaz úspěšného lovu jednu přikládáme. Tak pápá, Julinku, a ať si tě domů odnese ten, kdo po tobě nejvíc touží…..“

„…Když děti mají hraček plné pokoje,
však doma není lásky, ale jen hádky a rozbroje,
nebudou mít krásné vzpomínky.
Uvědomte si to, tatínkové a maminky!…“

„….Tentokrát Julínek poprvé zavítal k nám. Nejdřív si V. myslel, že je Julínek náš nastálo, po vysvětlování pochopil, že jej příště dostanou zase druhé děti. I s Julínkem jsme byli na modlitbách matek a na křížové cestě. Také se spolu učili jezdit na kole. Všichni se těšíme na zítřejší setkání se sestrou Josefou a s maminkami…“

„…Bože, žehnej našim dětem, aby jejich život byl tvojí oslavou…“

To bychom si všichni přáli a za to prosíme!

Děkujeme moc za výuku náboženství.

P.S.
To, že se poučení a nových podnětů a úhlů pohledu na otázky víry dostává i nám rodičům a prarodičům, kteří se účastníme výuky spolu s dětmi (a jistě i sestře Josefě), bych ilustrovala výrokem jednoho šikulky: „ V nebi se, sestro Josefo, budeme přece všichni koupat v bazénu Boží lásky…“