Noc kostelů – výborná akce

Fotografie z Noci kostelů. Foto Pavel Hlaváček.

Ostatní informace na http://www.nockostelu.cz/.

Milí přátelé, farníci a milovníci krásna,

chtěla bych se s vámi podělit o svědectví nebo chcete-li zážitek z 1. Noci kostelů, kterou jsem prožila v brněnských kostelích. Chtěla bych alespoň trochu přiblížit její atmosféru vám, kteří jste z jakýchkoliv důvodů se nemohli „Noci kostelů“ účastnit. Je to samozřejmě můj osobní vjem, ale podle toho, co jsem slyšela od jiných návštěvníků „Noci“, byli na tom mnozí podobně. Přestože nebylo v lidských silách navštívit všech 18 kostelů, tak i těch pár, kde jsem byla, stálo zato. Smekám přede všemi, kdo se podíleli na přípravě a realizaci tak bohatého programu .

O akci „Noc kostelů“ jsem slyšela již před pár lety, že se děje u našich jižních sousedů a tak, když jsem se dověděla, že bude i v Brně, neváhala jsem. Spolu s manželem a známou jsme vyrazili odpoledne v pátek 29.5. do Brna. Moc jsme se těšili. Byla jsem zvědavá, jak tuto nabídku křesťanských církví přijme nevěřící veřejnost. Do jaké míry se lidé osmělí přijít a uchopit podanou ruku? Ale pak jsem si uvědomila, že tato akce je pořádaná těsně před Svatodušními svátky a patrně to nebude jen náhoda a tak jsme celou věc odevzdali Duchu svatému.

     Naše putování jsme začali mší svatou, a kde jinde, než u „dvou věží“. To není hospoda, prosím, ale trefný název brněnské katedrály, jak ji pojmenoval o. Petr Šikula, který mši sloužil a mimochodem, slova z jeho promluvy šla přímo k srdci. Ale protože jsme byli v katedrále o hodně dřív, než mše začala, šli jsme si ještě poslechnout vyzvánění brněnských kostelů, kterým „Noc“ začínala. Bude to nádhera, říkala jsem si, po cestě k vratům, když naráz spustí zvony všech kostelů, které se do akce zapojily. Ale ouvej, vyšli jsme ven pod portál a nevěřili svým očím a uším. Setmělo se a začaly padat kroupy jako hrachy. Zvony zvonily ostošest, ale jejich hlas zanikal v rachotu krupobití, které právě v tu chvíli nemilosrdně bombardovalo lidí upalující pod ochranu katedrály a mne přitom napadlo srovnání, že je to podobné jako s hlasem Boží církve, který v hluku a rachotu světa zaniká a má co dělat, aby ho slyšeli alespoň ti, kteří jsou mu nejblíž.

     Zatímco se venku“čerti ženili“ uvnitř katedrály bylo teplo, sucho, plno světla, radosti a vznešené krásy a pak také to, co je očím neviditelné, ale co člověk cítí na všech místech, kde se lidé modlí a kde přebývají v Boží blízkosti.

     Po opravdu radostné mši svaté, kterou umocňoval krásný zpěv dětsko-dívčí scholy „Petrováček“, přišel o.biskup Vojtěch a pan hejtman Hašek, aby zahájili 1. Noc kostelů v České republice.

No a pak jsme si to namířili rovnou k „Dominikánům“ nebo chcete-li do kostela sv. Michala, tam se celá „Noc“ nesla ve znamení umění a to hlavně hudebního a výtvarného. A bylo se na co koukat, protože chrámová loď a oratoř se proměnily v uměleckou galerii. Mezitím se venku úplně setmělo a noc začala nabývat na půvabu a já jsem zažívala přesně to, co napsal v úvodním slově do Průvodce Nocí kostelů o. Petr Nešpor, cituji: „Kolem je noc, ale uvnitř převládne jas. Tento stav nočního putování nabízí pak jiné vnímání věcí, než jak je prožíváme v poklusu uspěchaného dne.“

A tak doprovázeni tímto vnitřním jasem jsme pokračovali do dalších kostelů, a obdivovali jejich nádheru, poslouchali hudbu, slova a vnímali promodlenost těchto míst, která se zde po celá staletí akumulovala jako neviditelné dědictví víry našich předků.

Ale popravdě řečeno, z čeho mi zrak přecházel nejvíc, bylo to neuvěřitelné lidské hemžení, které jsme potkávali venku na trasách mezi kostely a pak uvnitř chrámů. A protože bylo na první pohled zřejmé, kdo je tu doma a kdo na návštěvě, děkovala jsem Duchu Svatému, že opět zabodoval, a co víc, naprosto se překonával. Řekla bych, že těch „návštěvníků“ bylo podstatně víc než „domácích“ A co mě udivilo ještě víc, bylo množství mladých lidí, kteří přicházeli pod střechu kostelů s evidentně menším ostychem a zábranami, na rozdíl od některých starších, komunistickým režimem, „zpracovaných“ ročníků. Díky Bohu za to, že přišli.

Dalším velkým zážitkem „Noci“, byla pro mne panelová diskuze v katedrále, kam jsme se po 3 hodinách putování opět vrátili. Na téma „Proč nejsem ateista“ diskutovali a celou katedrálu bavili náš otec biskup Vojtěch Cikrle, světoznámý mistr svého řemesla, kadeřník a ženatý jáhen Jan Špilar a perla programu, doktor Jiří Grygar, známý astrofyzik a moderátor pořadu „Okna vesmíru dokořán“, který zde podal velké osobní svědectví víry.

Když odbíjela 24 hodina, my jsme se od sv. Magdaleny, kde se „Noc“ nesla v adoračním duchu, pomalu ubírali k autu. Ještě doma na lůžku mi před očima běžel film této „Noci“, v němž gotická sloupoví sv.Jakuba, střídala barokní nádhera jezuitského kostela Nanebevzetí P.Marie, aby ji v zápětí vystřídala strohá jednoduchost kapucínského kostela Nalezení sv.Kříže a noční kouzlo kapucínských zahrad umocněné scénou divadelního představení – Živé sochy, Malého divadla kjógenu a nebo třeba fascinující světelné panorama nočního Brna z petrovských teras. A nad tím vším se nesly nádherné zvuky varhanních koncertů a zpěvů, které zněly ve všech kostelích této úžasné NOCI.

     Takže historicky 1. Noc kostelů máme za sebou a já se už těším na její 2. ročník, kterého se, doufám, zúčastní i Slavkov. A věřte mi – máme co nabídnout.

Ludmila Nosková.