Popelka Nazaretská

Před nějakou dobou se mi dostala do rukou útlá brožurka. Na titulním listu bylo uvedeno: Václav Renč: Popelka Nazaretská… A já jsem věděl, že tuto poetickou kompozici chci inscenovat…

Básník, dramatik a překladatel Václav Renč (1911–1973) byl plnokrevným lyrikem. V jeho básnickém díle tedy nemohla chybět oslava ženství a mateřství jako nejpřirozenějšího zdroje krásy na zemi. V jeho díle nebyla žena nikdy ďábelským svůdcem, ale spíše odleskem ráje a symbolem dokonalosti Stvořitelova díla.

Básník Václav Renč byl v květnu 1951 zatčen a soud jej odsoudil k 25 létům těžkého žaláře. Pro básníka Renče, odtrženého od normálního života, se ve vězení zhmotnil ženský fenomén do postavy Panny Marie, přímluvkyně a matky Ježíše Krista, kterou přivolával v hodinách opuštěnosti. Právě v těch nejtěžších vězeňských podmínkách vznikla Popelka Nazaretská.

A těmito slovy uvádí autor vydání své knížky v roce 1969: „Tahle skladba vznikla a slovo od slova byla zapsána do paměti stovek muklů, kteří ji znali zpaměti buď částečně, nebo celou. Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována.“

Protagonisty Renčova díla budou členové slavkovského divadelního spolku, kteří jej v  režii Stanislava Olbrichta nastudovali jako recitační pásmo s hudebním podkresem.

S.O.