Pouť do Říma 2013

Fotografie z Říma.

Karavanu tvořily 3 auta a v jednom z nich jsme coby řidič a spolujezdec figurovali já a moje manželka. Zbývající dvě auta byla řízena otcem Petrem a manžely Buchtovými. Celá výprava, která čítala 22 osob (5 dospělých, 11 děvčat a 6 hochů), vyrazila v neděli 18. srpna 2013 přibližně v 14.45 hodin od slavkovské fary na dlouhou cestu. Já osobně jsem se do Říma vypravil poprvé a moje zážitky jsou tudíž vnímány spíše z pohledu „prvonávštěvníka“ Říma.

Prvním dílčím cílem na cestě bylo poutní místo Assisi ve střední Itálii. Tam jsme dorazili po celonoční jízdě cca v 6:30. Díky předem zajištěnému termínu otcem Petrem jsme měli možnost mít v jedné z kaplí hlavní baziliky mši svatou a po krátké prohlídce města jsme pokračovali dále směrem k Římu.

Osobně jsem neměl představu o způsobu provozu na italských komunikacích, ale okolnosti člověka nutí přizpůsobit se. Nikoho v Itálii nepřekvapí vjezd do protisměru nebo zastavení na zákazu zastavení. Takže jsem se snažil splynout s davem a troubení klaksonů po pár hodinách už jsem ani nevnímal. Všiml jsem si, že Italové jezdí trochu divoce, ale přitom na druhou stranu vcelku ohleduplně. Jakoby s takovou určitou drzostí a přitom ale s ohledem a respektem vůči ostatním. Cesta do Říma byla 1320 km dlouhá a po celé cestě jsem si nevšimnul jediné bouračky. Do Říma jsme dorazili přes odpočinek u jezera Bolsena a krátkou zastávku ve městě Bagnoregio, v pondělí cca v 18:30. Před vjezdem do kotle ulic Říma jsem si říkal „bacha hochu, ať se Ti kolegové neztratí nebo ať Vás nerozdělí semafor“ – jel jsem v naší koloně 3. v pořadí. Tak jsem nalepený na nárazník vozu č. 2, přes pár vjezdů do protisměru a dva semafory na červenou – v klidu dorazil a mohl si vydechnout, že 7 pasažérů „mé“ posádky je zdárně v cíli.

V úterý, středu a čtvrtek byl připravený program zaměřený na prohlídku Říma. V úterý jsme využili celodenní jízdenky na metro a program začali návštěvou katedrály sv. Petra – zde se nám vyplatilo brzké vstávání. Když jsme opouštěli po společné fotografii náměstí sv. Petra a viděl jsem tu frontu na vstup do chrámu téměř po celém obvodu elipsovitého náměstí – jen jsem povzdechl a zalitoval čekající. Po návštěvě významných míst Říma – Španělské schody, Piazza Venezia, Fontána di Trevi, Piazza Navona, Koloseum, Forum Romanum, Pantheon,…. a návštěvě sestry Anežky (Věrky Novoměstské) v klášteře v Římě jsme zakončili „denní“ část programu mší svatou v bazilice sv. Pavla za hradbami.

Během dne jsem se snažil zvyknout si na to, že červený panáček na semaforu vlastně říká „klidně přejdi“ a zelený naopak „mrkni, jestli do přechodu nejede nějaké auto či skútr“. Autobusy „MHD ROMA“ nepoužívají jízdní řád. Systém „přijedu, jak mi to vyjde“ evidentně nikoho z místních nerozhodí. Prostě POHODA. Úspěšně se mi podařilo přes téměř zavřené dveře v přecpaném metru vtáhnout z nástupiště do vagonu jednoho člena naší výpravy (hlavně se neztraťme a držme se pohromadě), a rovněž s úspěchem jsem čelil atakům pouličních prodejců, kteří nejen mně nabízeli ty „nejsuprovější“ suvenýry od laserových blikajících lamp po světélkující vrtulníčky. Po večeři v místě ubytování – ve farnosti Santa Maria del Soccorso (Panny Marie Pomocné) následovala večerní prohlídka Říma. Otec Petr s bravurou provedl celou výpravu po významných místech a před půlnocí jsme s únavou dorazili na faru. Jedna vychlazená Plzeň s otcem Petrem na zdar dnešního dne, studená sprcha na terase a na kutě.

Ve středu jsme použili pro dopravu po Římě auta. Provoz byl „obvyklý“. Po ujištění od otce Petra, že Řím je nyní v podstatě prázdný a cesty volné by mě zajímalo, jaké to je, když je v Římě dopravní špička. Prohlédli jsme si Circus Maximus, Caracallovy lázně, baziliku sv. Vavřince za hradbami, baziliku sv. Šebestiána, kostel Quo Vadis a Katakomby sv. Domitilly, kde byla mše svatá. Pozdní odpoledne bylo vyhrazeno mořské pláži a koupáni. Po 20 km jízdě podél pláže jsem pochopil, proč je Řím prázdný. Všichni jsou u moře. Zaparkovat: možná tak s koloběžkou, ale 3 auta? Nakonec ano a pěkné osvěžení ve slané vodě. Brýle, ani korále ani bikiny jsem si nekoupil, takže plážoví prodejci na mně neutržili. Večer pak již obligátní Plzeň na spláchnutí vedra a odpočinek na další programem nabitý den.

Ve čtvrtek nás metro odvezlo do centra a prohlídku Říma jsme završili návštěvou Lateránské baziliky, Baziliky Sv. Kříže (bazilika kardinála Vlka), Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), sv. Klementa a Svatých schodů. Osobně mě překvapilo, kolik kostelů v Římě má rovné kazetové stropy, případně nemají strop vůbec. Jen přiznanou konstrukci krovu. Poledne jsme prožili v Nepomucenu (papežské koleji – semináři pro české bohoslovce v Římě), kde jsme poobědvali z vlastních zásob a od hostitelů jsme obdrželi vychlazené nápoje. Přivítal nás nový rektor, který mi byl nějak povědomý. Po chvíli mě to docvaklo. Byl to P. Petr Šikula, který sloužil mši sv. na Urbánku v květnu při příležitosti slavnostního znovuotevření kaple po opravě. Čtvrteční program zakončila večer mše sv. ve farním kostele v místě ubytování. Zpěv naší mládeže při bohoslužbě sklidil zasloužený potlesk.

A ráno v pátek odjezd do severní Itálie – do Vicenzy. Cestou jsme navštívili klášter trapistek ve Vitorchianu. Po pár kolonách a zácpě (dopravní) jsme jako na koni dorazili ve 20:30 do Vicenzy. Zde nás čekalo příjemné překvapení v podobě již připravené večeře. Našim hostitelům budiž za to dík! Po noclehu na faře a dopoledním nákupu suvenýrů a dárků pro naše blízké doma, jsme přes Padovu, Udine, Tarvisio, Graz a Vídeň dorazili ve 23:00 po 2900 km domů do Slavkova.

P.S.: Jen mě vrtá hlavou, komu patří ten spacák, co zůstal v autě spolu s chlapeckými trenkami. Doposud to nikdo nepostrádá. Tak snad možná před táborem 2014 se někdo ozve. Také doufám, že někdy přijde pohled, který jsme poslali domů 22. 8. (dnes je 4. 9. 2013). Arrivederci ROMA!

Pavel Galata