Promluva z Velikonoční neděle

Prožili jsme včera – my zde v tichosti kaple – vy doma – liturgii vigilie, kde zaznělo bohaté Boží slovo:

Mohli jsme opět poznat, že Bůh je dárce života na nebi i na zemi, že člověk Boha ztrácí a Bůh jej neustále hledá a vychází mu vstříc. Nabízí nám cestu obrácení k němu.

Ve vzkříšeném Kristu se nám Bůh dává jako vítěz nad každým zlem a hříchem. Nad zle a hříchem ve světe, ale i našem osobním životě.

Každé Velikonoce jsou pro nás cestou víry. Boží slovo nám ukazuje, jaké prvky prožívají Ježíšovi učedníci: to první je setkání s prázdným hrobem, to druhé je nové porozumění Písmu a to třetí je setkání se svědky vzkříšení a nakonec i se Vzkříšeným samotným.

1. Prázdný hrob:

Nejde tak o prázdný hrob, jako o hledání toho, který v něm není. Prožili jsme si za poslední týdny několik takových situací, kdy nám něco chybělo. Od setkání s našimi drahými až po prázdné kostely. Ta prázdná místa v nás vyvolávala touhu je zaplnit. Touhu po setkání s našimi blízkými, touhu po nějaké činnosti, kterou jsme měli rádi, a je třeba říci i touhu po Kristu ve svátostech a ve společenství věřících.

Pro mne osobně není tato zkušenost nová, vzpomínám na dva roky vojny, kdy jsem za celou dobu byl asi 10x na nedělní mši svaté. Zjistil jsem, že za budovou naší roty je stavba, připomínající kapli, byla to opravdu dříve za císařství vojenská kaple. Seděl jsem přes léto každou neděli na jejích schodech a modlil se z misálu mši svatou.

Každé prázdné místo nás vede k touze je zaplnit. Může to být ale i touha po něčem hříšném – zde nám Boží slovo dává cestu obrácení – slyšeli jsme to v prvním čtení, když Ježíš chodil v moci Ducha Svatého a uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.

Ten prázdný hrob nám v těchto dnech možná ukázal na prázdnotu naší víry, kdy jsme se více začali modlit a hledat Jeho tvář.Možná jsme také zaplnili prázdné místo naší společné rodinné modlitby. Prázdné místo v srdci, které čeká na Boží milost, Boží obdarování.

2. Porozumění Písmu:

V závěru evangelia slyšíme „Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých“. Nedávno jsme slavili neděli Božího slova. Církev zdůrazňuje, že nestačí žít jen z určitých pravidel, co se smí a co se nesmí, ale z Božího slova, které je nám bezpečným vodítkem v životě. A to nejen v liturgii mše svaté, ale i v osobní četbě. I učedníci si potvrzovali Ježíšovo vzkříšení slovy Písma. Vzpomeňme na učedníky putující do Emauz: „ …vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje“.

3. Třetí prvek k uvěření je setkání se svědky vzkříšení.

Jsou to ženy, které se se vzkříšeným Pánem setkali. Dnes jsou to pro nás ti lidé, kteří žijí z víry a z Božího slova a jsou pro nás svědky, že Vzkříšený Pán může žít v lidech kolem nás.

Připomeňme si na závěr:

Prázdné kostely se staly letos znamením zmrtvýchvstalého Ježíše v našich domovech.

Boží slovo se nám stává vodítkem k osobnímu vztahu s Pánem Ježíšem.

Svědkové v evangeliu se pro nás stali znamením, rozběhnout se z místa a vrátit se k Ježíši.

To je proměna, které se účastníme o letošních Velikonocích. Ježíš vyšel vítězně ze zkoušky kříže a vzal na sebe nový život. On, Vzkříšený, je s námi a bude s námi v následujících časech, jak v našich utrpeních, tak i v našich vzkříšeních k novému životu s ním.