Reportáž a fotografie z SDM v Krakově

Předprogram v diecézi Tarnov.

Festival mládeže v Krakově.

Pouť milosrdenství do Lagiewnik.

Velká setkání s papežem na pláních.

Předáváme zážitky doma.

Film – sestřih z mobilů a foťáků i Tv Noe.

Odkaz na stránky, kde nás můžete také vidět.

V českém centru

i v diecezi Tarnov.

Letem světem, jak bylo v Polsku.

Upozornění: zážitky jsou od jedné osoby, tím pádem velmi subjektivní. A jen z těch nej… dnů, jinak by to vyšlo na román, ne na článek…

ODJEZD – 20. 7. středa

Celá naše diecéze vyjížděla právě z Brna. Před cestou mše v katedrále. Spousta úsměvů, mávání, objímání, batohů. Luxusní autobus, půl Šlapaňáci, půl naše farnost. Spánek, zpívání, růženec, řízky.

Nejdřív jsme dorazili do farnosti, kde bydleli Šlapáňáci. Uvítaní jsme byli místní lidovou kapelou, písněmi a chlebem se solí. V naší farnosti nás vítala schola mládeže, uvítání proběhlo v kostele. Následovala večeře, tradiční polská polívka a pirohy. Mňamka! Po večeři si nás rozebraly hostitelské rodiny a odjeli jsme do svých dočasných domovů.

POUŤ – 22. 7. pátek

Každý den zahájení v kostele farnosti, hodně se zpívalo. Dnes na programu hromadnější pouť na nedaleké mariánské místo v Zawadě. Šlo se velmi organizovaně v davu, dbalo se na to, abychom se neodpojovali a šli společně. Hodně horko. Doufali jsme v cestu lesem, místo toho asfalt. Po cestě křížová cesta a růženec. Samotné místo krásné, vše pěkně udržované. Mši sloužil nás biskup Cikrle, celkově jsme ho hodně potkávali na programech. Po mši minikoncert scholy, oběd (na jídlo si nemůžeme stěžovat!!) a odpočinek ve stínu. Večer naše farnost strávila v zahradě místního kláštera, kde místní sestry přichystaly program a pohoštění.

MEZINÁRODNÍ MŠE VE STARÉM SACZU – 23. 7. sobota

Ke konci předprogramu se všichni z celé diecéze sejdou ke společné mši svaté (ve Španělsku to bylo v Barceloně). Tady na nás víc dýchla ta celosvětová atmosféra. Spousta vlajek, často neidentifikovatelných. Spousta tváří. Kněží a biskupové si při příchodu uličkou plácali s přítomnou mládeží. Krásná atmosféra, opět výborná hudba. Po mši následoval koncert a představování jednotlivých národů. Za každý národ se na podium nahrnul určitý počet zástupců (kdo chtěl a vlezl se tam) a zazpívali něco typického pro tu svoji vlast. Za nás nechybělo „Kdyby byla Morava“ a „kdo neskáče, není Čech“. Lidé se spolu bavili a fotili spolu bez ohledu na to odkud přijeli. Občas mi to připadalo jako jeden velký sraz známých. Ta pozitivní atmosféra byla všude.

PRVNÍ DEN V KRAKOVĚ – 25. 7. pondělí

Ráno jsme začali modlitbou v kostele a pak nastalo loučení, děkování a předávání darů. Otec Milan dostal ornát, nás překvapil hrnek s fotkou nás všech ze dne příjezdu. Po rozloučení s rodinami jsme ještě dostali velkou svačinu, která byla jako další zavazadlo. Nevěděli jsme kam co dřív nacpat, v autobuse se rozjelo velké kšeftování =). Po příjezdu do Krakova jsme se nevyhnuli menším zmatkům, to ale k takovým velkým setkání prakticky patří. Registrovali jsme se, dostali jsme batohy, průkazy poutníka, stravenky a prostě všechno okolo. Byli jsme ubytovaní buď v rodinách, nebo po tělocvičnách a tak jsme v různých skupinkách zamířili na svá ubytování. Program byl v českém centru až večer. Místo, kde centrum bylo, mě nadchlo. V prostorách cisterciáckého kláštera pro nás připravili informační stánky, kavárnu, a v zahradě dvě velká podia. V malých alejích z tújí se zpovídalo. Přivítali nás dva fešní moderátoři. Celým českým programem v Krakově provázela SBMka (Schola brněnské mládeže) a to naprosto excelentně. Den jsme zakončili krásnou adorací, kterou vedl opět náš biskup Vojtěch.

POUŤ DO LAGIEWNIK – 27. 7. středa

Dnešním hlavním bodem v rámci českého programu byla pouť do Lagiewnik (místo kláštera sv. Faustyny, chrámu Božího milosrdenství a sanktuária Jana Pavla II.). Mysleli jsme, že vyrazíme všichni pěšky. Ale ono ne! Prý je to moc daleko, tak se postupně dopravíme městskou dopravou. Vzhledem k tomu, že jenom tou šalinou to trvalo prakticky hodinu, to nebyl špatný nápad (opět bylo hrozné vedro).

Zase jsme chodili individuálně po různých skupinkách. Navštívili jsme celu sv. Faustyny (ke hrobu byla děsná fronta, tak jsme to oželeli) a šli se podívat do chrámu. Všude samozřejmě mraky lidí.

Poláci měli výborně zorganizovaný průchod turistů uvnitř budov. Měli vždy vytyčený koridor okolo vnitřních prostor chrámů a dav stále proudil dovnitř i ven, takže se nezasekával uvnitř a nestály se dlouhé fronty. Díky tomu jsme se například celkem rychle dostali do sanktuária Jana Pavla II. (mezitím si otec Milan stačil popovídat s nějakým Italem). Pro mě tento chrám největší zážitek. Chrám velmi vkusně vyzdoben Rupnikovými mozaikami ze života Ježíše a Jana Pavla II. Taky jsme mohli vidět zakrvácenou kleriku, kterou na sobě měl, když papeže postřelili. Zábavná situace nastala po vyjití z chrámu. Začalo pršet a ty tisícové davy si oblékli pláštěnky z batohu poutníka. Najednou všechno bylo červeno-modro- žluté.

PŘÍCHOD NA PLÁŇ, VIGILIE SE SV. OTCEM – 30. 7. sobota

Sobota a neděle jsou vždy vrcholem setkání. A taky jsou to ty nejnáročnější dny. Je to poměrně těžké popsat, zážitků je vždy spousta a ta atmosféra se taky spíš musí zažít. Ráno byla v ČC mše a pak jsme šli cca 2-3 hodiny pěšky na místo setkání s papežem. Pro představu: dva a půl milionu lidí se snaží dostat na jedno místo. Opět hrozné vedro. Zácpy u balíčků s jídlem (v neprostupném davu na poledním slunci někteří čekali i dvě hodiny). Mačkanice při vstupu na pláň a k sektorům. Boj o nejlepší místa v sektorech. Když přežijete pro mě tuhle nejnáročnější část, je z půlky vyhráno. Rozbalili jsme si karimatky, spacáky, najedli se, ukořistili si každý balík vody a nastalo několikahodinové čekání na večerní program. Bylo asi milion stupňů, mrak nebo stín nikde.

Všechny tyhle strasti ale vynahradilo to, co se dělo večer. Pro mě byl vrchol vigilie a celého setkání, když se lidem rozdaly svíčky. Najednou se rozsvítilo moře světel a všechno ztichlo. Stojíte, kolem vás jsou tisíce lidí z celého světa, kteří se s vámi modlí, a vy slyšíte jen soustředěné ticho. V tomhle je ta síla setkání. Po odjezdu papeže následoval opět velký koncert a my se šli projít mezi sektory a nasát atmosféru. Lidé tančili, o kousek dál kněz nad svíčkou v trávě zpovídal. Rozmanitost, kontrasty, a přece všichni jsme měli něco společného.

Já se třeba taky moc těšila na papeže Františka. Osobně je mi bližší než jeho předchůdce Benedikt a i jeho promluvy se mě více dotkly. Doslova s námi komunikoval, bylo poznat, že v mladých vidí budoucnost církve. Nabádal nás, abychom byli aktivními mladými a hlavně nebyli průměrnými. Nemáme se spokojit s málem. V každé promluvě bylo něco inspirativního.

Nezklamal. Myslím, že všichni budeme na setkání vzpomínat jen pozitivně.

za slavkovskou mládež Magdalena Melicharová