Skončil Dramaťák 2018-2019

Domácí úkol do „dramaťáku“

Asi v polovině dramatického kurzu dostaly děti domácí úkol. V rámci procvičování kreativního myšlení měly vymyslet a napsat krátký článek, vyprávění, či jiný útvar na vánoční či zimní téma. Jak se úkolu zhostily, posuďte sami.

Vánoce bez vloček

Bylo, nebylo, jednoho vánočního dne se jedna holčička Maruška probudila a  vykřikla: „Veselé vánoce!“ Ale její bratr Karel řekl: „Co, to už jsou vánoce? Já myslel, že na vánoce sněží“ pomyslel si Karel. „Sněží?“ řekla Maruška. „Ano“ odpověděl Marušce Karel. „Tak si ty vločky vyrobíme“ řekla mu Maruška. A jak řekli, tak taky udělali. A najednou z ničeho nic začalo sněžit. „Sněží!!!“ vykřikla Maruška. „Ale to je déšť“ řekl Karel. Maruška zesmutněla, ale najednou jí Karel utěšoval, vzal ty papírové vločky a lepící pásku, nalepil to na okna a k tomu dodal: „Tak už sněží!“

Kristýnka Marková, 9 let

Jak se sněhulák zamiloval do sýkorky

Jednoho vánočního odpoledne si děti stavěly na zahradě sněhuláka. Byl vysoký, krásný a hlavně přitahoval sýkorku, která mu vždy zobala mrkev. A jak mu tu mrkev zobala, tak se do ní sněhulák zamiloval! A jak sýkorka sedla na větev stromu, tak se k ní ten sněhulák přiblížil a jak tam ráno přiběhly děti tak uviděly stát sněhuláka u stromu se sýkorkou místo toho, aby stál u záhonku. A strašně se divily: „Hm nevím to jistě, ale ten sněhulák se asi přemístil!“ Zatím co si děti všimly, že se sněhulák přemístil, sýkorka si ničeho nevšimla. Sněhulák byl totiž velmi nesmělý a  bál se projevit své city. A pokaždé, když jí chtěl říct, že ji má rád tak se začal potit a tím kousek roztál. Jednou si k sýkorce přisedl kos a  začal na ni něžně cvrlikat. To sněhuláka dopálilo, a jakmile kos odletěl, tak se sýkorce ze svých citů vyznal. Sýkorka byla překvapená a  přemýšlela, jak by mu mohla jeho lásku oplatit, když ona je živý tvor a  on ne. V tom začalo svítit slunce a sněhulák začal tát. Sýkorka se ptala: „Bolí to při tání?“ Sněhulák na to: „Ani ne, když mi při tom zpíváš.“ A tak se rozhodla, že mu bude zpívat, dokud neroztaje. A jak se rozhodla, tak taky udělala. Sluníčko svítilo, sýkorka zpívala, a když šly děti na procházku, říkaly si: „ Jaro už je tu!“ A vůbec netušily, že sýkorka nevítala jaro, ale loučila se se svým milovaným sněhuláčkem.

Honzík Marek, 11 let

Vánoční scénka

„Ahoj kámo, tak co žena a děti?“
„No, žena nebyla ráda za poukaz do hospody, tu už nerozveselilo nic.“
„To já bych to bral hned a co děti, jak se mají?“
„Děti se mají dobře a co ty?“
„No já jsem rád, že jsem tady, vůbec mě nechtěla pustit, ale přeprosil jsem ji nějak.“
„Tak to jsem rád.“
„Víš co je pro mě nejlepší dárek – ty a hospoda.“
„No to chce přípitek!“
The End.

Erika Spáčilová, 11 let

Vánoční usmíření

Byl pátek, týden do Vánoc a Klárka Novotná se vypravovala do školy. Klárka se moc těšila, jak si budou s Verčou povídat o tom, jak se těší na Vánoce. Když vešla do třídy, už tam na ni čekala Verča. Chvíli si povídaly o tom, co si přejí sourozenci k Vánocům a pak si říkaly, co by si přáli ony. Klárka říkala, že by si moc přála boty, které se jí líbily v obchodě, když šly nakupovat. Verča jí řekla, že si je nemá přát . Klárka se jí zeptala proč. Verča začala mluvit o tom, že jsou škaredé a  že se jí vůbec nelíbí. Klárku to tak naštvalo, že jí hned začala říkat ošklivé věci a za chvíli mezi nimi vypukla hádka. Holky si myslely, že si vystačí samy, jedna bez druhé, ale bylo to úplně jiné. Všechny holky si povídaly o Vánocích a ony jen seděly v lavicích. Uplynul týden a  všechny kamarádky si dávaly dárky a holky si uvědomily, že se musí usmířit. Verča přišla za Klárkou a za všechno se jí omluvila. Klárka jí samozřejmě odpustila a po škole šly zase spolu ven. Vánoce se staly jejich nejoblíbenějším svátkem v roce.

Barunka Blažková, 10 let

Pozdní dopis pro Ježíška

Milý Ježíšku,
Vím, že už je 5.ledna 2019 a zase chodím do školy a nepíšu dopis na Vánoce 2019, ale chci odůvodnění pár věcí, které se staly během Vánoc. Tak hned první věc. Celý rok jsem byl hodný, pilně se učil, všem pomáhal, poctivě ministroval atd. Ano vím, že nejsem dokonalý a suprový, občas jsem zlobil. Ale vysvětli mi proč, když chci jenom deskovou hru za pět stovek a spoustu štěstí do života, dostanu jenom ponožky, knihu o  pletení ponožek a poukaz na jakékoliv ponožky zadarmo. A protože jsem nedostal to štěstí, tak ti vyjmenuji, co se mi stalo za úrazy, když jsem to štěstí neměl. Při ministrování na mě omylem vylili vosk, ale nebylo to tak hrozné, protože toho bylo trochu a nepopálilo mě to moc. Ovšem u  babičky mi zaskočila kost a jeli jsme do nemocnice. A jak jsem se vrátil, tak jsem od babičky dostal dárek. Vypadalo to jako florbalový balónek, ale nebyl. Byla to vlna na pletení ponožek. Poté co jsme jeli na dovolenou do Alp na lyžování, tak ještě na hranicích jsme museli domů, protože jsme se srazili s kamiónem. A nejhorší na tom bylo, že ten řidič byl náš strejda, kterého museli odvážet vrtulníkem. Museli jsme se strejdovi pořád omlouvat a já mu dal jako dárek Úžasný svět ponožek, což je ta knížka, kterou jsem dostal k Vánocům. Tak ti chci ukázat, jak to vypadá, když někdy v životě nedostaneš, co chceš.
Díky Patrik

P.S. Po těchto Vánocích jsem vyhodil všechny ponožky v domě a dostal jsem domácí vězení. Tak mi radši příští rok nic nenos.
P.P.S. Pošli mi, prosím, to odůvodnění.

Patrik Šaněk, 12 let