Slovo k nedělním textům

To, co prožíváme v souvislosti s koronavirem všichni, ať ve Slavkově nebo v celé Evropě a některých částech světa, nemělo v posledních desetiletích obdoby. Tempo našeho života jsme nuceni omezit, zpomalit, někde zastavit. Jsme donuceni se zříct toho, co pro nás bylo samozřejmé. Naše plány se mění, a my si na nový způsob života postupně zvykáme. Všechno toto dění můžeme vzít ze dvou základních pohledů, jeden může být pesimistický a druhý optimistický. Ať jsme věřící či nevěřící, ten první pohled nás vede k uvědomění si odpovědnosti za sebe i ty druhé kolem nás, ten druhý v nás přemáhá jakoukoli stísněnost, malomyslnost a strach. Chci vás pozvat k postoji, který sebou nese možnost z této situace něco získat. Zůstali jsme například spolu ve svých rodinách. Možná zjišťujeme, jak jsme na sebe měli v tom stálém kalupu málo času. Mluvili jsme příliš o nutnosti řešení nepříznivého vývoje narušeného klimatu a ohrožení přírody, ale nebyli schopni se uskrovnit a něco pro to udělat. Příliš jsme byli závislí na mnoha věcech a činnostech, nyní můžeme dojít ke zkušenosti, že to jde i jinak, nemusíme mít všechno a být všude. Docházíme k novým pohledům na náš život.

Pro nás věřící je tato postní doba zcela jiná, než jsme byli zvyklí, ale podstatou je stejná – pokud se něčeho zříkáme, nebo nám to není dopřáno, získáváme a jsme obdarováni jinak. Dnešní Boží slovo nás opět bezpečně provází i touto zkouškou. Ukazuje nám, že pohled nás lidí je jiný, než pohled Boží. A tomu se chceme učit, v něm je pro nás skrytá naděje.

Už v prvním čtení poznáváme, jak se na lidi i svět dívá Bůh: „Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce“.  V evangeliu uzdravuje Ježíš slepce od narození, který začíná vidět svůj život novým způsobem. Dosud byl odkázán jen na sluch a hmat. I nám, lidem víry, pomůže k orientaci v této složité situaci ve světě i v našich životech pohled Boží. Žalm nás ubezpečuje, na koho se můžeme spolehnout, pokud se nás ujímá strach nebo nejistota budoucnosti: „Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha“.

Zůstáváme doma, nemůžeme do kostela. Snad jsme si příliš zvykli na to, že svou víru prožíváme hlavně v kostele. Ale Vzkříšený Kristus je s námi všude, bude s námi i v naší domácí církvi, při naší rodinné nedělní bohoslužbě a denní společné modlitbě celého světa za odvrácení pandemie.

I toto můžeme uvidět novým způsobem.

Přeji nám všem hodně Božího požehnání a ochrany

o. Milan