Slovo k postní době
Jako pravidelný uživatel internetu mi při brouzdání webovými stránkami občas padne oko na čím dál více nabízenou možnost se ke konkrétnímu článku vyjádřit v rámci tzv. diskuze. Říkám tak zvané, protože dle mého není diskuzí to, že si každý v podstatě anonymně napíše co chce a mnohdy ze sebe vylije i ty největší hlouposti, které by nikdy veřejně nevyslovil. Mimochodem v londýnském Hyde Parku je povoleno říkat si a vyjadřovat se k čemukoliv, ale o diskuzi taky nejde.
A o co jde mně? Rád bych se k některých diskuzím připojil a opravdu sdílel zkušenosti a názory ostatních. Prostě diskutoval. Bohužel, nejde to. Diskuze jsou zaplaveny vulgarismy a hloupými řečmi a několik málo seriozních reakcí k danému problému je v něm utopeno či ubito nevybíravými urážkami.
Skutečnost, která mě ale opravdu zaráží je blokování diskuze redakcí webu kvůli množství vulgárních výrazů přispěvatelů, porušující pravidla slušného chování.
Říkám si, že je opravdu zoufalé, když se vyjadřujeme, tak ubohým a primitivním způsobem, že musejí být naše články blokovány a mazány. Nepochopitelnou věcí je pro mě současně to, že tyto zablokované diskuze nebývají u článků o technice, módě, sportu nebo správném stravování, ale převážně u článků oznamující úmrtí někoho známého. Z posledních let bych zmínil např. tenora Luciana Pavarottiho papeže Jana Pavla II., loni zesnulého herce Petra Haničince a mnoho dalších. Přemýšlím, kde v sobě lidé berou tolik drzosti urážet a soudit někoho jiného v tzv. diskuzích, o jehož životě téměř nic neví? (A to ještě způsobem, který je nepublikovatelný.) Jak se asi jednou budou ostatní vyjadřovat o nás samých?
Ztratili jsme úctu k životu, úctu k stáří a teď ztrácíme i úctu k našim zemřelým.
Tak nám všem na začátku postní doby přeji, abychom si více uvědomovali hodnotu života a měli na paměti, že i mi jednou projdeme branou smrti, vedoucí k milujícímu Otci, který do nebeské internetové diskuze přispívá jen láskyplnými slovy.
Pavel Šaněk