Úkony a chování při bohoslužbě

Postoje a úkony při mši sv. jsou dány liturgickými pravidly podle „Všeobecných pokynů k římskému misálu“ z Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v Římě z roku 2002 a podle instrukcí Biskupské konference ČR „Gesta a postoje při mši“.

Ve zmíněných instrukcích se vysvětluje, co vlastně jednotlivé části bohoslužby vyjadřují a jaký je odpovídající postoj. Ve společných postojích se ukazuje jednota Božího lidu a jsou znakem vzájemného společenství a jednoty shromáždění.

Jednotlivé postoje při mši svaté

• Stojí se: Od příchodu kněze do konce vstupní modlitby.
• Sedí se: Během 1. čtení, žalmu a 2. čtení, při písni před evangeliem.
• Stojí se: Při zpěvu Aleluja před evangeliem a u Evangelia.
• Sedí se: Při homilii a chvíli ticha po homilii.
• Stojí se: Při Věřím v Boha a přímluvách.
• Sedí se: Při průvodu s dary.
• Stojí se: Při okuřování lidu.
• Vstává se: Po odpovědi na výzvu „Modlete se bratři a sestry, aby se má …“.
• Klečí se: Od začátku eucharistické modlitby (po skončení zpěvu Svatý, svatý…).
• Vstává se: Po odpovědi na „Tajemství víry“ (v lavicích se zůstane klečet, nemá se sedět).
• Stojí se: Při výzvě k modlitbě Otčenáš do pozdravu pokoje.
• Klečí se: Při Beránku Boží a Hle Beránek Boží.
• Stojí se: Při modlitbě po přijímání (jakmile kněz vstane po chvíli ticha).
• Sedí se: Při farních ohláškách.
• Stojí se: Při závěrečném požehnání.

Poznámka: Ti, kteří mají vážnější zdravotní problémy, mohou při stání a klečení sedět.

Význam liturgických úkonů

Význam a obsah jednotlivých postojů a gest v liturgii naleznete například na těchto stránkách: http://sezusti.webzdarma.cz/ministr/postoje.html