Věrnost Božímu vedení

Z Ježíšových zaznělo „když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete“ (Lk 13,2). Na první pohled bychom mohli usoudit, že Ježíš vyhrožuje. Tato slova však nejsou výhrůžkou, ale konstatováním. Podobně, jako slova lékaře, který nás varuje před špatnou životosprávou, která může vyvrcholit nemocí. Písmo svaté vyzývá, že s obrácením se nemá otálet, jinak může přijít tragický konec. To se stalo lidem, putujícím s Mojžíšem pouští do zaslíbené země. Přestože „jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj“(1Kor 10,3), znelíbili se Bohu. Pomřeli na poušti. Svatý Pavel to komentuje slovy: Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni“ (1Kor 10,11).

Tato slova jsou v současnosti velmi aktuální. Lidé touží po „penězích a tělesných radovánkách“, opouští morální život a žijí nemorálně. Jaké jsou důsledky? Zde platí zásada, že člověk se trestá sám. Poukazuje se na zhoršování životního prostředí, vztahů mezi lidmi a v manželství, pokud je ještě lidé uzavírají. Je těžší výchova, protože děti mají všechno. Sobectví Evropanů vede k vymírání národů a migraci cizinců. Narůstá problém s Islámem.

Postní doba souvisí s poznáním této skutečnosti a se zvýšeným úsilím o dobro. Máme promýšlet, jak dát příklad zbožnosti a morálního života dětem a mládeži. Opouštíme-li pravidelnost modlitby a Boží slovo, je-li nám zatěžko jít na mši svatou, ztrácíme pevný bod života víry. Pokud se přizpůsobíme společnosti a slevíme ze zásad desatera, nebude náš život čitelný ani pro naše děti, které si musí utvořit v dětství nejen správný názor, ale i návyky. Nastává doba, že ti, kteří se budou držet života z evangelia podle Božích zákonů, budou ve společnosti zvláštními. Ale tím se nenechme znepokojit. V dějinách spásy se již mnohokrát podobná situace opakovala. Postní doba nám pomáhá, abychom zůstali věrní nám věrnému Pánu, neboť „jak vysoko je nebe nad zemí, tak je veliká jeho láska k těm, kdo se ho bojí“ (Ž 103,11).

P. Milan Vavro, farář