Vzpomínka na Bohdana

V sedmnácti letech se díky paní Schneiderové, která ho několikrát vzala do kostela a na faru, seznámil s mládeží slavkovské farnosti. Společenství Vrba. Začal pomáhat v kostele i na faře. Rád se účastnil všech akcí, které se ve farnosti konaly a zvláště s mládeží.

K prvnímu sv. přijímání ho připravovala sestra Michaela v klášteře. 3. dubna 1999 byl o Velikonocích pokřtěn a začal žít se svátostným Ježíšem. Přicházel na bohoslužby a měl radost, když mohl někomu pomoct. Rád pomáhal při úklidu, s výzdobou kostela o Vánocích a Velikonocích, při Noci kostelů, otevřeném kostele v adventu, rád zametal kolem kostela a odmetal sníh.

Bohdan měl rád květiny, a proto je od dětství rozdával všem, kdo slavili narozeniny nebo svátek, nebo chtěl udělat radost, alespoň přáním v obálce, SMS zprávou. Měl seznam oslavenců a nikdy na nikoho nezapomněl. Rád přicházel do společenství modlitby, i když často v tichu naslouchal a měl radost z přátelství s ostatními.

Další jeho zálibou bylo vyšívání. Vyšívat ho naučila teta Draha a Bohdan se s trpělivostí zdokonaloval, i přes, počáteční neúspěchy. Vyšívání se věnoval 30 let a svými výšivkami obdarovával ostatní.

Po úraze na noze 18. března, podstoupil operaci kotníku a z nemocnice se vrátil ve čtvrtek 7. dubna. Dvanáct dní byl v domácí péči a se svojí maminkou prožili pěkný, ale krátký čas. V úterý 19. dubna náhle zemřel. Bohdan rád přijímal Pána Ježíše ve svatém přijímání a On mu dával sílu k radostnému životu a také byl jeho posilou, když přijal svátosti před operací.

Děkujeme Pánu Bohu za dar jeho života, protože přes mnohá omezení a ne dlouhý život jsme byli obdarováni jeho dobrým srdcem, jak jen toho byl schopen. V posledních dnech se často ptal paní Urbanové: „Mami, máš mě ráda?“ A protože, kdo jsme ho znali blíž, víme, že často nám psal SMS zprávy a těmi se nás také jakoby ptal: „Máte mě rádi?“ A proto, kdo jsme mu nestihli vždy odpovědět, můžeme to udělat na věčnost esemeskou v podobě modlitby za něj i za nás, abychom rozpoznávali touhu po lásce, skrývající se nejen ve velkých věcech, ale právě za různými maličkostmi.

Ano Bohdánku, máme Tě rádi. Děkujeme za všechno, čím jsi nás obdaroval. A odpusť, prosíme také nám, co jsme Ti zůstali dlužní.

Poděkování rodičům a všem příbuzným za péči a lásku, kterou mu dali.

Poděkování rodině Kotvrdové, kde Bohdan nacházel bezpodmínečné přijetí, pomoc a přátelství.

Poděkování všem, kdo jste mu prokázali jakékoliv dobro a přišli se s ním rozloučit.

Jana Lstibůrková