Ze Slavkova odletěly na Velikonoce do Říma zvony i pan farář

Video velikonočních liturgií východních církví je na yutube.
Kratší verze trvá 8 minut.

Ze Slavkova odletěly na Velikonoce do Říma zvony i pan farář.
Takto vtipně okomentovala moji cestu jedna z našich Terezek. Letos, snad jednou za život, jsem měl možnost být na Velikonoce v Římě. Jednak mne otec Petr ochotně zastoupil o velikonočním třídenní, a také jsem letos nekřtil žádné dospělé.
V Římě jsme chtěli s přáteli navštívit římské bohoslužby, ale také obřady východních církví. Dnes se nedá např. do Syrie cestovat, navíc není jednoduché v těchto zemích zrovna „trefit“ čas bohoslužby. Tím byla tato cesta vyjímečná.
Na Zelený čtvrtek jsem se dostal na „celebret“, neboli průkaz kněze, na mši svatou se svatým otcem Františkem. Mohl jsem v jeho přítomnosti obnovit s ostatními kněžími z celého světa své kněžské sliby. Mši svatou jsem obětoval za své farníky. Viděl jsem papeže Františka poprvé, i když z velké dálky. Až kamera, která se dokáže „přiblížit“, ukázala detailní záběry papeže. Večer jsme navštívili bohoslužby maronitů, syrských křesťanů, v syrsko – antiochijském ritu. Kostel svatého Marona, syrského poustevníka z 5. století, zakladatele maronitské církve, je z roku 1890 a nachází se na ulici Via Aurora 6. Mytí nohou probíhalo v první hodině, bylo prokládáno zpěvy a četbou pašijí. Nebyli to muži, ale malé děti, ke kterým se biskup skláněl a umytou nohu jim vždy políbil.
Na Velký pátek jsme byli přítomni obřadů v bazilice svatého kříže. Byly uctívány pravé ostatky Kristova kříže, které jsou zde s hřebem a trnem z trnové koruny uchovávány.
Večer jsme na ulici Via s Nicola di Tolentino nalezli kostel arménské církve. Jejich obřad se nazývá Pohřbívání Krista a byl přítomen jejich biskup, který mi také předtím odpověděl na meilovou zprávu s dotazem na jejich bohoslužby. Obřad s typickými zpěvy byl zvláštní symbolickým snímáním z kříže a pohřebním průvodem. Korpus z kříže jednoduše odšroubovali a polořili na máry, ozdobené bílými a črvenými růžemi.
NaBílou sobotu jsme zastihli v bazilice S. Maria Maggiore dopolední mariánskou pobožnost k utrpení Krista. Večer jsme náhodou vstoupili do kostela na Piazza Pasquino 2, kde probíhala vigilie křesťanů z afrického Konga. Obřad byl římskokatolický, avšak s malými dodatky, jako tanec při obětním průvodu, dialogická modlitba kněze s lidem při předávání obětních darů, pozdrav pokoje s objetím a všudypřítomné jásání, juchání, tleskání a poskakování.
Cestou do Russica jsme byli na části obřadu vigilie v S. Maria Maggiore, při obnově slibů a kropením lidu. Pak následovala v blízkém kostele čtyřhodinová liturgie východního obřadu ruské katolické církve. Od 22 hodiny byl obřad ohlašování vzkříšení, před půlnocí začala liturgie mše svaté. Vše v barvě ikon a rouch, světel svící, jasném aradostném zpěvu kněží a sboru.
V neděli jsme navštívili v kostele sv. Tomáše, na ulici Via Parione poblíž Pantheonu, etiopskou bohoslužbu. Až později nám jeden afričan připomenul, že jde o slavnost Květné neděle, a že Velikonoce slaví až za týden. Zpěvy i obřad byly pro mne těžko rozpoznatelné. Do liturgie se zpěvem v jazyce Ghieze se zapojují věřící, tvořící s kněžími jeden chór. Závěrečný obřad oslavy Kristova slavného vjezdu do Jeruzaléma připomínal průvod kněží, vcházející do kostela hlavním vchodem a doprovázený jásotem lidu.
Kéž malá filmová ukázka vám přiblíží to, co jsme mohl prožít ve skutečnosti.    
o. Milan