Historie kaple sv. Urbana

15.06.2011, článek vložil P. Milan Vavro

Historický vývoj kaple sv. Urbana ve Slavkově u Brna zpracovala Mgr. Michaela Škvírová.

HISTORICKÝ VÝVOJ KAPLE SV. URBANA VE SLAVKOVĚ U BRNA

Děkuji paní Mgr. Michaele Růžičkové (Škvírové) za dovolení prezentovat tuto její práci.

Na návrší severně od Slavkova se nachází barokní kaple zasvěcená sv. Urbanu , upomínka na to, že se zde v minulosti pěstovala vinná réva. Kopec Urban (361 m), na kterém kaple stojí, tvoří teplotní předěl a na Slavkovsku vymezuje nejsevernější výspu pěstování vinné révy, neboť prostřednictvím říčky Litavy zůstává údolí otevřeno jižním teplým větrům od Svratecké roviny.

křížová cesta Urbánek

3. dubna 1699 umřela zbožná slavkovská měšťanka Marina Haugvic. Ve své závěti odkázala jeden a půl čtvrti role na Kozích horách k založení nadace na postavení kaple zasvěcené sv. Urbanu. Vypracováním návrhu kaple byl pověřen italský architekt a kněz Domenico Martinelli z Luky, kterého si povolal kolem roku 1690 hrabě Dominik Ondřej Kounic, aby se podílel na přestavbě slavkovského zámku. Martinelliho návrh kaple vznikl kolem roku 1700. Šlo o stavbu kruhového tvaru se 4 nikami, takže kaple měla v půdorysu tvar rovnoramenného kříže. Vcházelo se jižní nikou, protější nika tvořila kněžiště, v bočních nikách bylo po jednom oknu. Prostor kaple byl zastřešen kupolí. Nad kněžištěm vystupovala věž.

Nejstarší vyobrazení kaple je znázorněno na axonometrickém plánu města Slavkova, který Martinelli vytvořil zřejmě v letech 1702 – 1703 a o třicet let později z něj vyšel Václav A. Petruzzi.

K samotné výstavbě kaple bylo přikročeno později. V listině vydané městskou radou 1. srpna 1712 se praví: „My primator, purgmistr a celá obec města Slavkova v Markrabství Moravském ležícího, známo činíme tímto listem, že jsme sobě umínili k větší cti a chvále Boží, Svatého Urbana papeže, nad vinohrady našimi kapli vystavěti dali, k tomu také cíli a konci, aby dobrotivý Pán Bůh skrze orodování Svatého Urbana naší vinohradské práci milostivě požehnati ráčil." Povinností slavkovského faráře bylo jednou do roka, na svátek sv. Urbana 25. května, vést procesí ke kapli a tam odsloužit mši svatou, za což obdržel jeden zlatý a hudebníci 24 krejcarů. Město se zavázalo v případě, že kaple nebude mít vlastního jmění, zajišťovat její opravu a výzdobu.

V nadační listině z roku 1714 město přislíbilo, že bude obdělávat a osívat pole u kapličky. Z peněz, které utrží za obilí, bude financovat opravy a výzdobu kaple. Každoročně nechá 3. dubna sloužit ve farním kostele zpívanou mši svatou za děti Mariny Haugvic. Za to farář obdrží dva zlaté, jeden zlatý si ponechá a druhý rozdělí mezi rektora, varhaníka, kostelníka, ministranty a farní kostel za svíčky. Requiem za Marinu Haugvic bylo slouženo ještě v roce 1751, jak dokazuje kvitance slavkovského faráře Johana Emanuela Šašiny na dva zlaté.

Z roku 1716 jsou však dochovány účty, které platilo město za stavbu kaple. Italskému staviteli Antoniu Pahsati bylo za zednickou práci vyplaceno od 8. května do 13. listopadu 100 zlatých. Nádeníkům bylo vypláceno deset krejcarů denně, celkem bylo vydáno 37 zlatých a deset krejcarů. Kovář dostal za nárožníky, polonárožníky, kramle, hřebíky, řetízek ke dveřím a zvonek osm zlatých a sedmnáct krejcarů. Slavkovskému stolaři Danielu Stirskému bylo zaplaceno za hoblíky, dveře deset střevíců vysoké a pět střevíců široké z tuplovaného borového dřeva a za dva rámy do oken sedm střevíců a jedenáct coulů vysoké a pět střevíců a čtyři couly široké, v každém rámu se čtyřmi kříži v prostředku s otvíracím sklem, devatenáct zlatých a 36 krejcarů. Z dalších nákladů uvádím pro zajímavost: za 4000 šindelů osm zlatých, za 60 sáhů stavebního dřeva pět zlatých, za 38 mír vápna šest zlatých a 58 krejcarů, malíři za zlacení korouhve a kříže čtyři zlaté a patnáct krejcarů, kameníkovi za futra do dveří a oken dvacet zlatých. Celkové náklady stavby v roce 1716 činily 299 zlatých a 55 krejcarů.

Z 1. září 1746 se dochovala žádost slavkovského stolaře Josefa Hladíka, odvedeného na vojnu, aby mohl žít u kaple sv. Urbana nad Slavkovem poustevnickým životem podle řehole sv. Františka. Hrabě Maxmilián Oldřich Kounic však tuto žádost nepodpořil a pohrozil Hladíkovi trestem za dezerci.

V roce 1751 vykázala kaple výnos 33 korců obilí vypěstovaného na kapličkovém poli. O dva roky později se kvůli špatnému stavu uskutečnila oprava vazby a doškové střechy, která si vyžádala 97 zlatých a 37 krejcarů. Faráři bylo v témže roce vyplaceno za procesí a mši odslouženou na den sv. Urbana pět zlatých a pět krejcarů.

V roce 1784 byla v důsledku josefínských reforem kaple uzavřena. Celkové jmění kaple bylo vyčísleno na 574 zlatých. Součástí jmění byla i nadace Jiřího Skřivánka, který věnoval kapli dva kusy pole na Kozích horách.

O tři roky později, v roce 1787, nařídil Krajský úřad v Brně Hospodářskému úřadu ve Slavkově, aby vytvořil soupis předmětů nacházejících se v kapli. Na základě soupisu měl úřad posoudit, které předměty budou nabídnuty jiným kostelům a které budou rozprodány ve veřejné dražbě soukromým osobám. Zároveň bylo upozorněno na šest dlužníků – Barboru Jokl, Johana Günzla, Franze Valníčka, Johana Hovorku, Annu Herink a Vencla Hanáka, kteří dlužili kapli peníze. Ti dostali desetiletou lhůtu na splacení dluhu.

Veřejná dražba předmětů proběhla v říjnu 1787 pod vedením vrchnostenského úředníka. Z dražby se dochoval licitační protokol, který přináší cenné informace o dobovém zařízení kaple a nových majitelích předmětů. S povděkem bylo například kvitováno, že žádný z obrazů svatých nekoupil židovský vetešník.

Železné mříže do oken a dveří, pant a zámek u dveří, tři okna, sedm železných svícnů, zděný oltář a budovu koupil za 60 zlatých slavkovský měšťan Jakob Fráňa. Dva obrazy sv. Františka a kříž koupil za 56 krejcarů křepický farář Josef Mikulovský. Slavkovský děkan Franz Ignác Schlohser koupil za jeden zlatý a 56 krejcarů obraz sv. Anděla strážného, sv. Šebestiána, sv. Rodiny, sv. Antonína, sv. Gotharda, Panny Marie Pomocné, dále dva malé oltářní obrázky a kříž. Farář z Bulhar Christian Franz Sturm původně koupil za 25 krejcarů kříž, který si však nevyzvedl a přenechal ho slavkovskému děkanovi. Řeznovický farář Jukundin Durdík koupil za 49 krejcarů dvě klekátka, čtyři lavice a židli pro kněze. Farář z Brodu nad Dyjí /Guldenfurtu/ Josef Urban Lambert koupil za 44 krejcarů oltářní stůl. Faráři z Křepic, Řeznovic a Brodu nad Dyjí si vydražené věci zaplatili a odvezli až následující rok po upomínce krajského úřadu. Ve vrchnostenské účtárně zůstal uložen zvon, dvě tyče, žebřík, dvě malé truhly, dvě lenošky a dva oltářní stupně. Tyto předměty byly mimo zvon prodány o dva roky později Martinu Johedlovi, Franzi Kompovi a Franzi Zhořelovi za dva zlaté a čtyři krejcary. Zvon koupilo za dvanáct zlatých a 50 krejcarů město.

Za napoleonských válek byla kaple poničena francouzskými vojáky. V roce 1816 bylo použito stavebního materiálu z rozbořené kaple na stavbu obecního domu ve Slavkově, čímž původní stavba zanikla.

„Slovutní, pradávní předkové, Láskou planuli k nebes Pánu, A stánek svatému Urbanu, Vzdělali zdobný při Slavkově, Když pak dni chmurné ho zbořily, Opět zde jiný utvořili, Vděční dědův zbožných vnukové." Tak zněl popěvek z přelomu 50. a 60. let 19. století. V tomto období vzniklo na Moravě u příležitosti blížícího se cyrilometodějského milénia hnutí na obnovu duchovního života a poutních míst. Bylo rozhodnuto o opravě kaple Panny Marie Bolestné na Lutrštéku u Němčan, ve Slavkově o znovuvystavění kaple sv. Urbana.

V roce 1858 zřídil soudní adjunkt Alois Nekarda a slavkovští měšťané Jan Koláček a Karel Spáčil komitét, který vystoupil s následujícím prohlášením: „Pronáší se to provolání na všechny majetníky vinohradu a sadu na sv. Urbanském kopci, též na všechny obyvatele města Slavkova a osad bližšího okolí, aby oni k tomuto nejen ke cti sv. Urbana, ale i k okrase celého vůkolí směřujícímu skutku dle možností na penězích, stavěcím materiálu dary poskytovali a neb dle okolností a libosti též skrz spřežnou aneb ruční práci toto podniknouti podporovali."

Finanční sbírka vykonaná ve Slavkově, Hruškách, Holubicích, Němčanech, Podbřežicích, Rousínově, Telnici, Velešovicích a Linhartských Vážanech vynesla 621 zlatých a 40 krejcarů. Nadační kapitál kaple představoval 238 zlatých 50 krejcarů. Vybrané peníze stačily pouze na stavbu menší stavby, což se obyvatelům Slavkova nezamlouvalo. Mimo to chyběly stavební plány původní kaple. Přesto se na jaře roku 1858 začal upravovat stavební terén na kopci, během prací byly objeveny základové zdi původní kaple, na kterých se začalo stavět. V průběhu roku 1858 byla kaple postavena po střechu, poté došly peníze. O finanční pomoc byl požádán spolek singulárů, ten pomohl podvakrát příspěvkem ve výši 1209 zl. a 65 kr.

Mimo finanční pomoc pomáhali lidé bezplatnou prací, dovozem materiálu, bezplatnou nádenickou prací a příspěvky na stavební materiál. Např. zedníci pracovali zadarmo 62 dní, tesaři 34 dní, občané Slavkova odvezli 57 fůr stavebního materiálu, občané Velešovic 39 fůr, občané Slavíkovic patnáct fůr, bezplatnou nádenickou práci vykonávali občané Slavkova 123 dní, občané Čechyně 35 dní, město Slavkov darovalo 8000 pálených cihel, Dominik Špatinka ze Starého Rousínova 1000 cihel, občané Velešovic 22 fůr kamene a pět fůr písku.

Z výdajů při stavbě uvádím pro zajímavost: za pálené cihly i s odvozem bylo zaplaceno 266 zlatých a 82 krejcarů, za vápno 231 zlatých a 41 krejcarů, za dovezení vody na maltu 64 zlatých a 40 krejcarů, za železo, hřebíky a dráty do oken 84 zlatých a 59 krejcarů, za zednické práce 379 zlatých a 20 krejcarů, za kamenické práce 315 zlatých a 19 krejcarů, za klempířské práce 276 zlatých a 85 krejcarů, celkové výdaje na stavbu dosáhly hodnoty 2196 zlatých a 84 krejcarů.

Z původní kaple byl použit železný kříž připevněný na věži. Kříž byl v úschově u hodějického rolníka Buigra, který jej prodal komitétu za jeden zlatý a osmnáct krejcarů. Zvon zakoupený roku 1790 městem byl znovu přelit a zavěšen do věže. Na kamenné římse nechal slavkovský měšťan Antonín Přikryl na vlastní náklady postavit sochy sv. Antonína, Anny a Karla.

Dokončení stavby a slavnostní vysvěcení proběhlo v roce 1861. Z roku 1863 se dochoval inventář kostelních věcí, který nám umožňuje rekonstruovat vnitřní zařízení kaple. V interiéru se nacházely dvě cínové konvičky na mešní víno s táckem, cínová nádobka na svěcenou vodu, před oltářem stála dřevěná pozlacená lampa, na oltáři se nacházelo šest dřevěných pozlacených svícnů, taktéž na zdi bylo šest svícnů, nad oltářem byl zavěšen obraz sv. Urbana, na zdi visel obraz Ukřižovaného Krista a Blahoslavené Matky Boží. Ve věži byl zavěšen zvon o váze 70 liber. Reverz z 8. května 1861, v němž se město zavázalo k udržování kaple byl uložen v kostelní pokladně.

Již devět let po vystavění začalo plechovou střechou zatékat dovnitř. Město vypsalo veřejnou sbírku na opravu střechy, byly osloveny stavební firmy. Oprava se však uskutečnila až o 40 let později v roce 1910. Strojnický závod Františka Jirky ze Slavkova zhotovil nad kupolí železnou vazbu, postranní plochy kolem kupole pokryl zinkovým plechem. Celkové náklady 1600 korun zaplatilo město. O rok později byla kaple nově omítnuta.

V roce 1935 nechal Okrašlovací spolek zahrádkářů a přátel přírody ve Slavkově osázet prostor kolem kaple stromy – břízami, lipami, borovicemi a třešněmi.

Za 2. světové války využívali Němci kapli jako svoji pozorovatelnu. Ke konci války byla poničena dělostřeleckými granáty. Zcela zničena byla dřevěná polní kazatelna, také dřevěný oltář značně utrpěl. Na přelomu let 1954 a 1955 byla kaple zrekonstruována. Poškozený oltář byl nahrazen novým s vyřezávaným panoramatem města Slavkova, autorem byl brněnský řezbář Heřman Kotrba. Slavnostní vysvěcení kaple slavkovským děkanem Janem Meixnerem proběhlo 19. června 1955. V osmdesátých letech se na budově začaly objevovat trhliny, proto bylo v roce 1989 provedeno statické zajištění budovy podbetonováním a horizontálním ztužením. O dva roky později byly ze střechy sňaty sochy světců a uloženy dovnitř. Od roku 1992 se začaly provádět terénní úpravy okolí kaple. Byly vykáceny stromy, aby stavba v krajině dominovala v souladu s Petruzziho plánem. V roce 2000 byla slavkovskou mládeží obnovena tradice svatourbanských hodů.

Poznámky:

1 .Urban I. byl v letech 222 – 230 papežem. O jeho životě toho moc nevíme, je to osoba opředená legendami. Spojení Urbana s vinařstvím je zcela umělé a je spíše lidovou tradicí a zvykem. Jeho svátek připadl na dobu, kdy začíná kvést vinná réva, což bylo zvláště v německých oblastech podmětem k tomu, aby se stal patronem vinařů. Ve středověku ochraňoval před bouří, dnou a opilstvím.

2. SEIFERT, J.: Kaple sv. Urbana nad slavkovskými vinohrady. Věstník historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích 11, 2001, s. 73.

3. LORENZ, H.: Domenico Martinelli und die österreichische Barockarchitektur. Wien 1991, s. 166.

4. KRSEK, I. – KUDĚLKA, Z. – STEHLÍK, M. – VÁLKA, J.: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996, s. 226.

5. Reverz města Slavkova z 1. srpna 1712. Reverz je uložený na Římskokatolickém farním úřadě ve Slavkově u Brna.

6. ČR – MZA v Brně, SOkA Vyškov (dále jen SOkA Vyškov), fond Farní úřad Slavkov u Brna (dále jen FÚ Slavkov), Kniha opisů nadačních listin 1694 – 1907, Nadační listina Mariny Haugvic z 3. listopadu 1714, nezpracováno

7. SOkA Vyškov, fond Archiv města Slavkova (dále jen AM Slavkov), inv. č. 740, k. 192.

8. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv. č. 999, k. 7.

9. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv. č. 990, k. 7.

10. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv. č. 1051, k. 8.

11. WOLNY, G.: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. Brünner Diöcese. III. Band. Brünn 1861, s. 475.

12. Vyškov, AM Slavkova, inv. č. 1513, k. 12.

13. MZA v Brně, fond F 11 Velkostatek Slavkov, inv. č. 1365, k. 13.

14. MZA v Brně, fond F 11 Velkostatek Slavkov, inv. č. 1365, k. 13.

15. LIČMAN, A.: Slavkovský okres. Vlastivěda moravská. Brno 1921, s. 126.

16. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv. č. 740, k. 192.

17. SEIFERT, J.: Kaple sv. Urbana, s. 74.

18. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv. č. 109, Samlungsregister St. Urbani Kapelle.

19. Tamtéž.

20. SOkA Vyškov, AM Slavkov, inv, č. 740, k. 192.

21. LIČMAN, A.: Slavkovský okres, s. 127.

22. SOkA Vyškov, FÚ Slavkov, Inventář věcí kostelních Kaple sv. Urbana u Slavkova 1863, nezpracováno.

23. SOkA Vyškov, FÚ Slavkov, Hausprotokoll 1882 – 1938, nezpracováno.

24. SOkA Vyškov, FÚ Slavkov, Píseň o sv. Urbanu složená u příležitosti vysvěcení kaple19. června 1955, nezpracováno

 


Komentáře k článku:

K tomuto článku nebyl vložen žádný komentář.
Buďte první, kdo napíše svůj názor !