Poutní místo Lutršték

Bohoslužby:

Mše svatá každou 1. neděli v měsíci květen - říjen v 9,45 h, v září každou neděli.

Hlavní pouť  3. neděli v září - mše sv. v 8,00, 9,00 a 10,30 h

Další pouti:

11. února - Lurdská pouť, růženec a mše svatá 14,30 h

1. května  - První májová pobožnost (někdy se mší svatou) odpoledne 15,00 h

15. září - Patrocinium Panny Marie Bolestné mše sv. v 18,30 h

 

Poutní kaple P. Marie Sedmibolestné (Lutršték)

stojí na kopci severozápadně od Němčan. Název tohoto poutního místa "Lutršték" vznikl údajně z německého "lauter Steg".

Kaple byla postavena v letech 1867-1877 (posvěcena 17.9.1877) z milodarů poutníků, kteří přicházeli k nedaleké studánce a svěřovali se zde pod ochranu Sedmibolestné Panny Marie. Ke studánce se váže několik pověstí, podle nich voda ze studánky uzdravila několik slepých lidí. Dobové texty z roku 1888 popisují historii kapličky i pověst o studánce.

kaple P. Marie Sedmibolestné (Lutrštek)


Autorem hlavního oltářního obrazu (1906) je poslední slavkovský zámecký malíř Josef Klír.

 




Popis kostelíčka a studánky u Němčan tak zvaného Luterštek, ve farnosti Slavkovské

(Podle dobových textů z roku 1888)

Na kopci "Vinohrady" "Hojdě" (Heide) asi čtvrt hodiny severozápadně od Němčan, ve farnosti Slavkovské, nalézá se studánka s velmi zdravou, ba snad i zázračnou vodou pode jménem "Luterštek". Jak to jméno povstalo, nedá se vysvětliti. Snad prý obývali v dřívějších dobách krajinu Němci, kteří studánku dobře znali, z ní pro své potřeby vodu vážili a tím snad prý mnoho chodníčků ke studánce vedlo, od čehož dostala jméno "lauter Steg". - Snad i od skutečných stezek, které se zde od Slavkova do Dražovic, z Němčan do Rousínova a jinam křižují.

Nad samou studánkou vystavěná jest malá kaplička, v ní se nalézá kamenná, krásná socha bolestné P. Marie, držící na klíně Krista Pána. Socha jest 1 metr vysoká.

Dle výpovědi starých obyvatelů Němčanských stávala na místě tom kaplička od nepaměti a v ní již ta socha se nalézala. - Během času prý původní kaplička se sbořila; pověst dále vypravuje, že jakýsi ovčák, který tam ovce pásl, sochu vyzdvihoval; ona mu však padla na nohy, poranila jej a sama se také pochrámala; hlava totiž a ruka se jí ulomily. Na místo rozbourané kapličky byla prý postavena zeď s výklenkem, při které prý socha stará, porouchaná, zazděna byla do studánky, což dnes staří vyprávějí, že jim tak od rodičů povědíno bylo. A do výklenku zdi byla dána malá dřevěná soška P. Marie, která se nyní dole v kapli sv. Antonína chová. - Tak stála tam tato jednoduchá zeď až do roků 50tých, kdy ku konci těch roků nová nynějsí kaplička zbudována byla. Stará kamenná socha přišla takořka v zapomenutí.

R. 1861. 7. července světil se nedaleko kaple na cestě z Němčan do Dražovic kříž. Tenkráte byl přítomný jakýsi slepý člověk, který prosil, aby ho zavedli k Luterštéku a zde prý umyv se vodou prohlédl a uzdravil se. - Pověst o tom se rychle roznesla, i přicházela četná poutnická procesí, aby své prosby a potřeby Bohorodičce přednášeli.

V těch letech uzdravilo se tam také dítě, které bylo až do 7. roku slepé. Matka jeho s ním tam docházela. To dítě jest jistý Šikl z Lisovic ve farnost Kučerovské; žije až podnes i s matkou.

Též nalézá se v kapličce pověšená berla, kterou prý tam jakási osoba , snad z Prostějova, nechala, když se byla uzdravila.

Roku 1862. světil se u samé kapličky kříž. Při kázání upozornil P. Peregrin Obdržálek na sochu zazděnou ve studánce. Načež byla socha ze zdiva vydělána a v Brně opravena.

Roku 1866. 17. června byla socha opravena od faráře Slavkovského, Frant. Mislíma, při slavných službách Božích v dolní kapli sv. Antonína posvěcená a odpoledne ve velkém slavnostním průvodu do kapličky na Luterštek přenesena, kde až posud stojí.

Následkem svrchu uvedených milostí roznesla se pověst o Luteršteku a zázračné vodě a mnoho poutníků tam v létech šedesátých choditi počalo.

Sám hrabě Slavkovský Kaunic dával si každodenně nosíti v pulcarech vodu odtud na zámek buď na oslu v kabelách nebo robotou. - Roku asi 1863 poslala jakási uherská hraběnka vůz pro vodu do Němčan na Luterštek; obec musila vozkovi dekretem podtvrditi, že vody na Luteršteku navážil. - Pramen vody je také sveden do koupelí.

Poutníci skládali peněžité milodary, které za několik let značné výše dostoupily, tak že se na to pomýšleti mohlo zbudovati na stráni u Luteršteku několik set kroků výše nad studánkou poutní kapli.

Již r. 1867, bylo se stavbou započato, základní kámen světil Jindřich Wolf, školdozorce a farář z Dražovic.

Dokončena byla teprv r. 1877 z pouhých milodarů poutníků v obnosu asi 7000 zl. a 16. října od děkana (na začátku roku 1888 zemřelého) P. Antonína Šuberta, faráře Lulečského za velikého účastenství kněží (24) a lidu (8000) posvěcena. Od té doby navštěvuje místo ještě více poutníků. Kaple zasvěcena jest 7bolestné Panně Marii.

Největší účastenství bývá, o slavnosti sedmibolestné P.M., kterýžto den obyčejně děkan za hojné assistence velkou mši sv. slouží.

Procesí přichází na ten den mnoho i s kněžími. Poslední 2 léta bylo 7 i 10 kněží, poutníků až 10.000. Pořádek poutí jest asi tento: Na den bolestné P.M. přicházejí veliká procesí ze Slavkova, z Letonic, Dražovic, Rousinova z Lulečské farnosti, z Vážov a Habravan, z německých osad u Vyškova; z Hrušek, Křenovic a odjinud.

O nanebevzetí P.M.: z Bránkovic, Chvalkovic a farnosti Milonické. V neděli po nanebevzetí P. Marie z Vyškova a Pustiměře.

Na den Andělů strážných z Marhef a Mouřinova. Na sv. Annu z Kučerova. Před sv. Petrem a Pavlem ze Senetářova, Kotvrdovic, Ruprechtova. Před bol. P.M. z Divák.

Na jaře mnoho procesí ze Slovácka; z Lanžhota a okolních farností, z Dubán a jiných.

Pak posílají procesí z jara i v létě Rybničky, Prusi, Topolany u Vyškova, Sloup, Rajec, Žarošice, Archlebov a okolní osady, Otnice a Milešovice.

Z Brna dostavují se, když se vracejí z Velehradu.